I make a list of the best web hosting comapnies. Buy professional business templates online.

Fyziologie

je biologickým oborem zabývajícím se mechanickými, fyzickými a biochemickými procesy živých organismů. I přestože se dělí na fyziologii rostlin a živočichů, její principy jsou univerzální a aplikovatelné na kterýkoliv organismus.

 



Jak změřit kvalitu samice?

Číst dál
rating iconHodnocení uživatelů:  / 2 date icon Vytvořeno: 28. červenec 2013 Vytisknout
category icon Kategorie: Fyziologie author icon Autor: Marie Adámková

Kvalita samice může významně ovlivňovat přežívání mláďat (foto: Petr Mückstein, www.bio-foto.com)To, že všichni samci nejsou stejně kvalitní, je všeobecně známo. Právě ti nejkvalitnější bývají zvýhodňováni právem pářit se jako první, jako první se dostanou k potravě, mohou získávat více samic apod. Samotné samice však nejsou o nic pozadu a právě jejich kvalita může významně ovlivňovat například přežívání mláďat. Nejinak je tomu u ptáků.

Jak si představit kvalitní samici? Většina jedinců druhu Homo sapiens by si s touto otázkou zajisté poradila po svém. Definovat však kvalitní samici špačka obecného by již mohl být poněkud tvrdší oříšek.



Ze života žraločího embrya: Jak se stát neviditelným

Číst dál
rating iconHodnocení uživatelů:  / 2 date icon Vytvořeno: 30. červen 2013 Vytisknout
category icon Kategorie: Fyziologie author icon Autor: Radomír Dohnal

Mladí jedinci žralůčka skvrnitého (Chiloscyllium punctatum) se před napadením chrání Batesovskými mimikry (foto: Steve Childs, CC 2.0)Žraloci nedisponují jen pěti základními smysly, ke  zbraním v boji o přežití si přibrali ještě vysoce výkonné elektroreceptory. Díky nim dokáží „vidět“, či spíše detekovat, i velmi slabé elektrické pole, emitované svou kořistí. Tento způsob lokace potenciální potravy při lovu hojně využívají prakticky všichni známí žraloci. Jak ale upozorňují výsledky týmu australských mořských biologů, tento radar nemusí být jen nástrojem podporujícím útok, ale také užitečnou záležitostí pro přežití jinak bezbranné fáze života. Dosud totiž nebylo známo, že na obdobném principu – tedy modulaci vlastních bioelektrických signálů – funguje i obrana zástupců malého druhu žralůčků skvrnitých (Chiloscyllium punctatum), kteří se díky detekci predátora dokáží uklidnit, ještě než se objeví. Už jejich vyvíjející se embrya dokáží zavětřit nebezpečí v podobě blížícího se „radaru“ většího hladového žraločího lovce, a následně zamaskovat svůj vlastní vysílaný bio-elektrický signál utlumením činnosti dýchací soustavy.



Po stopách jedovatého hlodavce

Číst dál
rating iconHodnocení uživatelů:  / 2 date icon Vytvořeno: 19. prosinec 2012 Vytisknout
category icon Kategorie: Fyziologie author icon Autor: Gabriela Urbánková

Kdo v životě ještě neslyšel o chlupáči dlouhosrstém (Lophiomys imhausi), nemusí propadat panice. Tento hlodavec, respektive způsob jeho života, byl donedávna tak trochu záhadou i pro samotné vědce, a některá svá tajemství se mu podařilo ponechat si až dodnes. Chlupáče řadíme do čeledi Muridae (myšovití), dlouhou dobu patřil do podčeledi Cricetinae (křečkovití), díky své unikátnosti má ale dnes vlastní podčeleď Lophiomyinae1. Jeho hmotnost se pohybuje do jednoho kilogramu. Zbarvení je převážně černohnědé, s bílou špičkou ocasu, bílou maskou na hlavě, horizontálními bílými a světle hnědými pruhy na bocích. Chlupáč žije na území východní Afriky, jeho dřívější výskyt ale musel být mnohem větší vzhledem k tomu, že fosilie byly nalezeny i v Izraeli2. Od domorodého obyvatelstva přicházely pověry o nebezpečnosti chlupáče3, které se, při prvním pohledu na tak malé zvířátko, zdají být téměř nesmyslné. Ovšem je známo, že se chlupáč dokáže projevit jako neohrožený tvor, což napovídá, že k tomu bude mít jistě své vlastní důvody.

Chlupáč dlouhosrstý je velmi zajímavý tvor hned z několika důvodů: jedná se o stromové zvíře schopné  lézt hlavou dolů, jehož samice, dorůstající větších rozměrů nežli samci, v zajetí rodí jen jedno mládě, jde o živočicha s velmi silnou pokožkou a také speciálními znaky na kostře, jako jsou například prodloužená těla obratlů s krátkými trny či atrofovaná klíční kost, umožňující velkou pohyblivost lopatky2,3. V případě ohrožení se chlupáč staví do obranného postoje, při kterém mu lopatka chrání životně důležité orgány.



Podvodní střelci se vyznají v balistice

Číst dál
rating iconHodnocení uživatelů:  / 1 date icon Vytvořeno: 15. prosinec 2012 Vytisknout
category icon Kategorie: Fyziologie author icon Autor: Radomír Dohnal

Stříkoun lapavý (Toxotes jaculatrix; foto: Ltshears, Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported license)Nenápadné rybky z rodu stříkounovitých (Toxotidae) jsou od roku 1764 známé svou unikátní metodou, kterou získávají kořist -hmyz sedící v mangrovových travinách na vodních březích1. Jakmile tyto rybky spatří usedající mušku, doslova vystřelí, či spíše vystříknou pramínek vody a s neochvějnou přesností zasáhnou svůj cíl. Sezobnout svou oběť z hladiny je pro ně pak dílem okamžiku.

Po dlouhá léta se usuzovalo, že za touto neobvyklou predační strategií stojí svalové dispozice stříkounů dané speciální adaptací2. Pokud ale budeme vycházet ze srovnání propulzních schopností žab a chameleonů vystřelujících jazyk, musíme konstatovat, že síla vodní střely šestkrát přesahuje svalové dispozice stříkounů, a tak se nevyhnutelně nabízí otázka, jakou techniku tedy využívají a kde se v nich taková síla vlastně bere.

Původně badatelé vycházeli z faktu, že například chameleoni a salamandři ukládají potřebnou energii k výstřelu jazyka v kolagenových vláknech a podobně jako stlačená pružina dokážou stahem tuto energii také uvolnit (rychlostí 500 m/s)3. Po důsledné morfologické analýze se však ukázalo, že stříkouni takovými specializovanými orgánovými strukturami nedisponují4. Potenciál svalové energie vyloučila také elektromiografie5.



Stresuje tučňáky z ostrova Possession přítomnost vědců?

Číst dál
rating iconHodnocení uživatelů:  / 3 date icon Vytvořeno: 3. říjen 2012 Vytisknout
category icon Kategorie: Fyziologie author icon Autor: Radomír Dohnal

Tučňák patagonský je častým předmětem zájmu vědců (foto: Samuel Blanc, Wikimedia)„Poznej a chraň!“ zní heslo ochránců přírody po celém světě. Jak ale přiblížit objekt ochrany ohroženého nebo zajímavého živočicha normálním lidem, aniž by utrpěl újmu? Antropogenní disturbance, kterou je míněn mimo jiné také turismus či ekoturistika, může přímo ovlivňovat fitness pozorovaných exemplářů1. I u vědeckých prací je klíčové porozumění procesu, jakým způsobem ovlivňuje  přítomnost terénních výzkumníků jednotlivé živočichy, a dále zodpovězení si otázky, do jaké míry je nevyhnutelná manipulace se zvířaty, například s jejich další schopností péče o potomky2. Samotné „pozorování“ totiž může ovlivnit celý sledovaný systém, a vést tak k potencionálnímu zkreslení závěrů studií3. Tučňáci patagonští (Aptenodytes patagonicus) na Crozetových ostrovech evidentně snesou nemálo lidské pozornosti z těsné blízkosti.Lokální populaci tučňáků zde ovlivňuje přítomnost lidí a vědců již od roku 1961, kdy byla založena na ostrově Possession terénní pozorovací stanice. 4. Některá hnízdiště tučňáků jsou přesto od turistické trasy celkem vzdálená a tučňáci tu žijí v relativním klidu.

feed-image RSS

Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.

Copyright © 2017 Vertebratus|obnovuje neurony. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.