I make a list of the best web hosting comapnies. Buy professional business templates online.

Po stopách jedovatého hlodavce

rating iconHodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 
date icon Vytvořeno: 19. prosinec 2012
Vytisknout
category icon Kategorie: Fyziologie author icon Autor: Gabriela Urbánková

Kdo v životě ještě neslyšel o chlupáči dlouhosrstém (Lophiomys imhausi), nemusí propadat panice. Tento hlodavec, respektive způsob jeho života, byl donedávna tak trochu záhadou i pro samotné vědce, a některá svá tajemství se mu podařilo ponechat si až dodnes. Chlupáče řadíme do čeledi Muridae (myšovití), dlouhou dobu patřil do podčeledi Cricetinae (křečkovití), díky své unikátnosti má ale dnes vlastní podčeleď Lophiomyinae1. Jeho hmotnost se pohybuje do jednoho kilogramu. Zbarvení je převážně černohnědé, s bílou špičkou ocasu, bílou maskou na hlavě, horizontálními bílými a světle hnědými pruhy na bocích. Chlupáč žije na území východní Afriky, jeho dřívější výskyt ale musel být mnohem větší vzhledem k tomu, že fosilie byly nalezeny i v Izraeli2. Od domorodého obyvatelstva přicházely pověry o nebezpečnosti chlupáče3, které se, při prvním pohledu na tak malé zvířátko, zdají být téměř nesmyslné. Ovšem je známo, že se chlupáč dokáže projevit jako neohrožený tvor, což napovídá, že k tomu bude mít jistě své vlastní důvody.

Chlupáč dlouhosrstý je velmi zajímavý tvor hned z několika důvodů: jedná se o stromové zvíře schopné  lézt hlavou dolů, jehož samice, dorůstající větších rozměrů nežli samci, v zajetí rodí jen jedno mládě, jde o živočicha s velmi silnou pokožkou a také speciálními znaky na kostře, jako jsou například prodloužená těla obratlů s krátkými trny či atrofovaná klíční kost, umožňující velkou pohyblivost lopatky2,3. V případě ohrožení se chlupáč staví do obranného postoje, při kterém mu lopatka chrání životně důležité orgány.

 

Ouabain 

Již podle jména, které si chlupáč vysloužil, si lze snadno domyslet, že se jedná o zvíře s dlouhými chlupy.  Ty však dává plně na odiv pouze, pokud se cítí ohrožen. Speciální kožní svaly napřímí chlupy ve dvou liniích, a to na bocích a na hřbetě2. Obvyklým záměrem tohoto chování u zvířat je optické zvětšení těla, čili snaha predátora zastrašit a odradit od útoku. Lze uvažovat, že chlupáč tímto chováním při ohrožení napodobuje podobně zbarvenou (tzv. Batesovské mimikry) zorilu páskovanou2  (Poecilogale albinucha). Ovšem nejedná se o jedinou příčinu. Predátorům vzpřímenými chlupy poskytuje chlupáč velmi dobrou šanci se do jeho těla zakousnout. Ti ale nevědí, že takovýto útok bude s velkou pravděpodobností jejich poslední…

Častými predátory chlupáče dlouhosrstého jsou zaběhnutí psi1. Většina ataků má téměř totožný průběh: pes zaútočí na chlupáče, který napřímí chlupy, pes jej chytne do tlamy, ten však během velmi krátké doby začne ztrácet koordinaci, má silné bolesti, až dojde k jeho rychlé smrti. Jak je toto možné? Chlupáč dlouhosrstý umí jako jediný z placentálních savců získávat jed z rostlin, přesněji ze stromu Acokanthera schimperi3. Jedná se o ten samý druh stromu, jehož jedovaté látky využívají domorodci jako šípový jed. Chlupáč okusuje a následně žvýká jeho kořeny a kůru a sliny obohacené jedem si vtírá do srsti, konkrétně do již zmíněných erektilních chlupů, které posléze nabídne predátorovi. Hlavní složkou jedu je ouabain3, známý také jako jed zastavující srdeční činnost.

K takovéto formě obrany je chlupáč přizpůsoben hned několika způsoby. Zaprvé, jeho chlupy mají díky speciální struktuře výjimečnou schopnost absorbovat jed smíchaný se slinami. Struktura chlupu byla objevena teprve v nedávné době pomocí elektronového mikroskopu3. Bylo zjištěno, že chlupy jsou unikátním příkladem optimalizace a úspornosti při transportu toxinů. Chlup je v podstatě jakýsi válec, perforovaný četnými vakuolami, díky nimž je přenos toxinů rychlou záležitostí.  Během několika desítek sekund jsou tak chlupy schopné nasáknout jed po celé své délce. Aplikace jedu do srsti probíhá zhruba ob den.

 

Adaptace na vlastní jedovatost 

Druhou adaptací chlupáče jsou abnormálně vyvinuté slinné žlázy3. Vědci se domnívají, že tento fakt souvisí právě se žvýkáním jedovatého materiálu. U jiných herbivorních savců váží bílkoviny ve slinách rostlinné polyfenoly3. U chlupáče mají sliny tutéž funkci, jen neváží polyfenoly, ale jed. Je samozřejmé, že více slin představuje lepší ochranu před jedem, proto má chlupáč slinné žlázy zvětšené. Přesný proces vázání ouabainu či dalších rostlinných jedů není ovšem zatím znám.

Podobnou záhadou je jeho obzvláště velký a silnostěnný žaludek, mezi hlodavci ojedinělý3. Opět si lze domyslet možnou vazbu s jedovatým materiálem, který se do zažívacího traktu zvířete dostává. Ač si chlupáč sliny smíšené s jedem primárně pouze vtírá do srsti, je velmi pravděpodobné, že při žvýkání i při následné aplikaci dochází ke spolknutí určitého množství jedu. Silné stěny žaludku slouží k ochraně, jeho velký objem pak zajišťuje detoxikaci. Ani v tomto případě však není v současné době znám proces, který toto zpracování toxinů umožňuje3.

 

 

Vzhledem k těmto nákladným adaptacím na rostlinný jed je zřejmé, že bez ochrany ouabainu by chlupáč neměl příliš velkou šanci na přežití. Tyto investice do vlastní obranu se mu velmi vyplácejí, Chlupáč si tak může vykračovat po východní Africe a být si přitom vědom, že si na něj jen tak někdo netroufne.

 

Originální článek: Kingdon J., Agwanda B., Kinnaird M., O’Brien T., Holland Ch., Gheysens T., Boulet-Audet M. & Vollrath F. 2012: A poisonous surprise under the coat of the African crested rat. Proceedings of the Royal Society B 279 (22), 675–680

http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/early/2011/07/29/rspb.2011.1169.full

 

Citované zdroje 

1Jansa, S. A & Weksler, M. 2004: Phylogeny of muroid rodents: relationships within and among major lineages as determined by IRBP gene sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution 31, 256–276

2Kingdon, J. 1974: East African mammals: an atlas of evolution in Africa. Vol. 2, Part B, Hares and Rodents. The University of Chicago Press, 520–526.

3Kingdon J., Agwanda B., Kinnaird M., O’Brien T., Holland Ch., Gheysens T., Boulet-Audet M. & Vollrath F. 2012: A poisonous surprise under the coat of the African crested rat. Proceedings of the Royal Society B 279 (22), 675–680

 

Pro vložení komentáře se musíte přihlásit.

feed-image RSS

Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.

Copyright © 2017 Vertebratus|obnovuje neurony. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.