Ekologie
je biologickou vědní disciplínou zkoumající interakce jednak mezi organismy samotnými, dále interakce mezi organismy a prostředím. Tyto vztahy se vyvinuly po řadě generací koexistence v průběhu evoluce a ovlivňují výskyt organismů a jejich hojnost.
Vyjádřete se proti zničení želvího ráje |
Číst dál |
Created on 05 June 2013
|
|
Category: Ekologie
|
Written by Redakce Vertebratus.cz
|
Vzpomínáte na článek Dožijí se mořské želvy příštího století?, který jsme publikovali v březnovém čísle on-line časopisu Vertebratus? Situace s místními populacemi želv byla již tehdy kritická a dnes je bohužel ještě horší…
Na ostrově Sangalaki, kde autorka článku Hanka Svobodová pomáhala želvy chránit, se začal stavět hotel a k tomu je zde každou noc ukradeno a prodáno 10 z 15ti nakladených želvích vajec. Dvanáctiletá snaha o záchranu místních želvích populací tak přichází vniveč…
Záznam velrybí písně přináší naději na záchranu druhu |
Číst dál |
|
Created on 09 March 2013
|
|
|
Category: Ekologie
|
Written by Radomír Dohnal
|
Velryba grónská (Balaena mysticetus) patří mezi kytovce, kteří navzdory své dlouhověkosti dnes prakticky stojí na hraně absolutního zániku. Dnes rozlišujeme čtyři izolované lokální populace1, o jejichž migracích však nevíme téměř nic. Jedná se o druh, který se plně adaptoval na celoroční život v chladných antarktických mořích. Tím ale velryby grónské neúmyslně usnadnily harpunujícím rybářům práci, kteří za dvě století zregulovali početnost špicberské populace ze statisíců na pouhé jednotlivé exempláře2.
Otázku: „Kam se poděly všechny ty velryby?“ se rozhodla zodpovědět oceánografka Kate Staffordová z katedry Aplikované fyziky na Washingtonské univerzitě. O tajemných obyvatelích mořských hlubin se díky jejich minimální početnosti vědělo jen opravdu málo. Ostatně o tom vypovídá údaj o frekvenci pozorování z místa s údajně nejhustší koncentrací. V nehostinných vodách Framovi úžiny (Fram Strait) byly velryby grónské spatřeny již čtyřicetkrát. Jenže za celou dobu od roku 19703.
Kalous ušatý – zimní shromažďování |
Číst dál |
|
Created on 24 February 2013
|
|
|
Category: Ekologie
|
Written by Marie Adámková
|
Sovy patří mezi živočichy, kteří pro svůj skrytý život a noční aktivitu často zcela unikají lidské pozornosti. Možná právě proto je některé kultury spojují s moudrostí, věštbami a bohatstvím, jiné naopak s ďáblem či smrtí. V každém případě se však jedná o dokonale přizpůsobené ptáky, jejichž schopnosti z nich dělají jedny z nejúspěšnějších lovců vůbec.
Jednou z našich nejhojnějších sov je kalous ušatý (Asio otus). Odhaduje se, že jeho početnost v České republice odpovídá 4.000–8.000 párům3. Jak již jeho název napovídá, pro kalouse jsou charakteristická péřovitá vztyčená ouška, která z něj společně s nenápadným zbarvením činí poměrně přesnou zmenšeninu výra velkého (Bubo bubo). Právě kalous je druhem, pro něhož je typické shromažďování na zimních nocovištích, pro které v případě sov můžeme používat název „deniště“.
Vadí kosatkám víc lodě či nedostatek ryb? |
Číst dál |
|
Created on 10 January 2013
|
|
|
Category: Ekologie
|
Written by Radomír Dohnal
|
Tvorba management plánu na ochranu ohrožených druhů živočichů často vyžaduje vyhodnocení komplikovaných antropogenních a ekologických tlaků1. Život kosatek při severozápadním pobřeží Pacifiku je úzce spjat s jejich hlavní potravou – lososem čavyčou (Oncorhynchus tshawytscha). V letních měsících tvoří lososi až 85 % veškeré potravy kosatek dravých2 (Orcinus orca). Následkem staveb velkých vodních děl ve vnitrozemí a také z důvodu intenzivního rybolovu se počty lososovitých ryb, proniknuvších až k pobřeží, postupně snižovaly, v důsledku čehož klesaly i počty hodujících kosatek. Úměra se zdála být nejprve přímá, leč omezení kvót rybolovu se na nárůstu populace kosatek ve finále neprojevilo. Naopak mezi lety 1995–2002 klesl počet pozorovaných exemplářů o 20 %3. Jak tedy zjistit, co kosatkám nejvíce vadí?
Trpaslík s očima obra |
Číst dál |
|
Created on 05 January 2013
|
|
|
Category: Ekologie
|
Written by Alena Rulfová
|
Nártoun filipínský (Tarsius syrichta) představoval do nedávné doby pro evropského člověka poměrně neznámý druh. Jistě by neznámým také zůstal a to až do chvíle, kdy by z filipínské přírody zcela vymizel. Jedná se totiž o druh nejen opomíjený ale také velice ohrožený a to kým jiným, než právě lidmi. Díky úsilí českého týmu, vedeného RNDr. Miladou Řehákovou (Petrů), Ph.D. však nártoun filipínský vstoupil do povědomí nejen evropské veřejnosti, ale po dvouleté snaze a nelehkém výzkumu se podařilo vštípit nutnost ochrany nártouna filipínského také filipínské vládě.
Nártoun filipínský je endemickým druhem filipínského souostroví, kde se můžeme setkat se třemi poddruhy nártouna filipínského, a to s Tarsius syrichta syrichta, žijícím na ostrovech Leyte a Samar, Tarsius syrichta carbonarius na ostrově Mindanao a Tarsius syrichta fraterculus obývajícím ostrov Bohol. Další, avšak jen málo prozkoumané populace, nalezneme také na menších filipínských ostrůvcích1. V letech 2000 až 2008 jste se v Červené knize ohrožených druhů mohli dočíst, že pro stanovení míry ohrožení tohoto druhu neexistuje dostatečný počet dat. Od roku 2008 je však již řazen do kategorie NT (Near Threatened = téměř ohrožený), s klesající početní tendencí2.
