Velryba grónská (Balaena mysticetus) patří mezi kytovce, kteří navzdory své dlouhověkosti dnes prakticky stojí na hraně absolutního zániku. Dnes rozlišujeme čtyři izolované lokální populace¹, o jejichž migracích však nevíme téměř nic. Jedná se o druh, který se plně adaptoval na celoroční život v chladných antarktických mořích. Tím ale velryby grónské neúmyslně usnadnily harpunujícím rybářům práci, kteří za dvě století zregulovali početnost špicberské populace ze statisíců na pouhé jednotlivé exempláře².

Otázku: „Kam se poděly všechny ty velryby?“ se rozhodla zodpovědět oceánografka Kate Staffordová z katedry Aplikované fyziky na Washingtonské univerzitě. O tajemných obyvatelích mořských hlubin se díky jejich minimální početnosti vědělo jen opravdu málo. Ostatně o tom vypovídá údaj o frekvenci pozorování z místa s údajně nejhustší koncentrací. V nehostinných vodách Framovi úžiny (Fram Strait) byly velryby grónské spatřeny již čtyřicetkrát. Jenže za celou dobu od roku 1970³.

Register to read more...