|
|
Hlavní stránka
Jsme internetový portál, který Vás vytáhne z šedého průměru řadové biologie...
Vtáhneme Vás do problematiky biologie, ekologie i evoluce obratlovců.
Oslňte přátele znalostmi získanými díky zajímavostem a aktualitám publikovaným ve webzinu, či článkům v on-line časopisu a dokažte v kvízech, že máte na to, být nazýváni vertebratology.
Jsme prostorem, kde můžete diskutovat, myslet, bavit se a hlavně obnovovat své neurony.
 Investovat do vlastního růstu, anebo do zajištění potomstva? Tuto těžkou volbu se ale zmije stepní (Vipera ursinii ursinii) rozhodla nepodstupovat. Namísto toho je její životní cyklus rozdělen na dvě fáze, rozmnožovací a nereproduktivní, mezi kterými dokáže v pravidelných cyklech přepínat.
Teorie life-history předpokládá, že v konstantních podmínkách prostředí lze očekávat od živočichů pravidelnost a načasování fází života. Po určité období jedinec alokuje získanou energii do somatického růstu, aby následně přesunul tuto investici do vlastního rozmnožování1. Navzdory tomuto předpokladu, řada iteroparních živočichů, rozmnožujících se vícekrát za život, vykazuje velkou variabilitu tohoto uspořádání2. Pro řadu z nich, jež například žijí v proměnlivém prostředí se sezónními výkyvy počasí, je výhodnější využívat varianty střídání jednotlivých rozmnožovacích a růstových fází3.
 Samice medvědů grizzly (Ursus arctos horribilis) sází při výběru vhodného území pro odchov mláďat na zkušenosti předávané po generace v mateřské rodové linii. Alespoň to potvrzuje terénní výzkum týmu zoologů z kanadské univerzity v Albertě. Dlouhou dobu totiž byla otevřena diskuse, zda je pro přežití tohoto druhu podstatnější habitat s dostatečnou potravní nabídkou, anebo spíše optimálním vegetačním pokryvem. Studie, jejíž praktický význam tkví především v přínosu pro praktický management dnes pozvolna mizejícího druhu severoamerických medvědů, však vůbec nepatřila mezi ty nenáročné. Sledovat několik let volně žijící šelmy při pohybu otevřenou přírodou, a zjišťovat jejich habitatové preference, bylo velmi komplikované.
 Lidé stejně jako zvířata v kritických situacích – například při útěku před šelmou – reagují prakticky totožně. Uvolnění stresových hormonů je prvním krokem organismu, který nastartuje pohotové reakce, ať už to má být nevyhnutelný boj o život nebo pokus o rychlý únik. Dosud ale nebylo známo, že tato „flight or fight“1 (bojuj nebo uteč) hormonální odpověď organismu může výrazně proměnit těla vyvíjejících se organismů.
Prvním organismem, pro jehož vývojová stádia se působení stresových hormonů ukázalo jako zlomové, jsou žabí pulci. Batrachologové z Michiganské univerzity na nich demonstrovali, že stres, respektive patřičné hormony, se podepíší na vzhledu těla pulců. Při dlouhodobé expozici docházelo laboratorních exemplářů k výrazným morfologickým proměnám2. A to celé proto, že se jim pak s prodlouženým ocáskem snáze a rychleji v riskantním prostředí unikalo predátorům.
 To, že všichni samci nejsou stejně kvalitní, je všeobecně známo. Právě ti nejkvalitnější bývají zvýhodňováni právem pářit se jako první, jako první se dostanou k potravě, mohou získávat více samic apod. Samotné samice však nejsou o nic pozadu a právě jejich kvalita může významně ovlivňovat například přežívání mláďat. Nejinak je tomu u ptáků.
Jak si představit kvalitní samici? Většina jedinců druhu Homo sapiens by si s touto otázkou zajisté poradila po svém. Definovat však kvalitní samici špačka obecného by již mohl být poněkud tvrdší oříšek.
 Po více než 100 let se považovalo tvrzení, že zvířata jsou nejvíce ohrožena predátorem při rozmnožovacím aktu1, za správné, ačkoliv existovalo jen velmi málo potvrzujících dokladů o rizicích kopulace. Zvýšené nebezpečí predace vychází z předpokladu snížené pozornosti kořisti v součinnosti s větší koncentrací exemplářů pářícího se druhu na jednotku plochy, která láká predátory2. Většina důkazů této hypotézy se týkala jen vodoměrek3, sladkovodních různonožců4, případně suchozemských australských kobylek5, u kterých experiment v terénu prokázal srovnatelně větší riziko predace při páření oproti nebezpečí, jež hrozí solitérně se vyskytujícím jedincům. Ovšem jen do chvíle, kdy do hry vstoupili netopýři, kteří vynikají ve schopnosti překvapit hmyz „přímo při činu“.
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 17 September 2013
Category: Evoluční biologie
Written by Radomír Dohnal
