|
|
Hlavní stránka
Jsme internetový portál, který Vás vytáhne z šedého průměru řadové biologie...
Vtáhneme Vás do problematiky biologie, ekologie i evoluce obratlovců.
Oslňte přátele znalostmi získanými díky zajímavostem a aktualitám publikovaným ve webzinu, či článkům v on-line časopisu a dokažte v kvízech, že máte na to, být nazýváni vertebratology.
Jsme prostorem, kde můžete diskutovat, myslet, bavit se a hlavně obnovovat své neurony.
 Sovy patří mezi živočichy, kteří pro svůj skrytý život a noční aktivitu často zcela unikají lidské pozornosti. Možná právě proto je některé kultury spojují s moudrostí, věštbami a bohatstvím, jiné naopak s ďáblem či smrtí. V každém případě se však jedná o dokonale přizpůsobené ptáky, jejichž schopnosti z nich dělají jedny z nejúspěšnějších lovců vůbec.
Jednou z našich nejhojnějších sov je kalous ušatý (Asio otus). Odhaduje se, že jeho početnost v České republice odpovídá 4.000–8.000 párům3. Jak již jeho název napovídá, pro kalouse jsou charakteristická péřovitá vztyčená ouška, která z něj společně s nenápadným zbarvením činí poměrně přesnou zmenšeninu výra velkého (Bubo bubo). Právě kalous je druhem, pro něhož je typické shromažďování na zimních nocovištích, pro které v případě sov můžeme používat název „deniště“.
 Sociální postavení se výraznou měrou odráží na zdraví lidí i živočichů1. U lidí je například socio-ekonomický status poměrně dobrým ukazatelem rozdílu v pravděpodobnosti nákazy, zdraví a kondice, nebo délky života2. Pochopitelně tato jednoduchá závislost neodráží plně souslednost všech faktorů3. Být alfa-samcem nebo alfa-samicí v tlupě primátů, to znamená především spoustu stresu4. Ostatně to potvrdily i předcházející studie – tlak toho, že tu stále je někdo, kdo se mě s chutí při sebemenším zaváhání pokusí nahradit, a neustálý boj o to být první a nejlepší, to psychickému zdraví právě neprospívá5.
Dřívější výzkum dokonce potvrdil, že míra stresu, kterou jsou postiženy alfy, je větší, než které jsou vystaveni ti na základně hierarchie tlupy6. Jak ale poukazují výsledky společné studie vědců z univerzit v Notre Dame (ND), Princetonu (UP) a Duke univerzity (DU), kromě usnadněného přístupu k potravě a širším příležitostem k páření je tu ještě jeden výrazný benefit. Na příkladu paviánů, se kterými ostatně probíhala větší část výzkumů zaměřených na důsledky působení stresových faktorů, se ukazuje, že hierarchicky výše postavení jedinci jsou schopni se dříve a lépe uzdravovat ze zranění než jejich méně šťastní níže postavení druhové7. Navíc je také méně pravděpodobné, že by onemocněli1.
 Do poměrně nedávné doby bylo kooperativní hnízdění v obecném povědomí známo jen u několika málo druhů dravých ptáků. Studium literatury a z ní vycházející review však ukazují, že se jedná o mnohem častější jev2,3. Jedním z těchto společenských dravců, sdružujícím se však do skupin nejen během hnízdění, ale také mimo hnízdní sezónu, je káně Harrisova – výborný lovec s velice zajímavým způsobem hnízdění, kde hlavní a poslední slovo má vždy "žena". Káně Harrisova (Parabuteo unicinctus) představuje druh obývající Střední a jižní Ameriku (jih Spojených států až po Argentinu)10, žijící v polootevřených habitatech od horských pouští až po habrové lesy. Pro člověka těžko představitelnou zajímavostí je, že běžně hnízdí na kaktusech, konkrétně na kaktusech rodu Carnegiea11.
 Tvorba management plánu na ochranu ohrožených druhů živočichů často vyžaduje vyhodnocení komplikovaných antropogenních a ekologických tlaků1. Život kosatek při severozápadním pobřeží Pacifiku je úzce spjat s jejich hlavní potravou – lososem čavyčou (Oncorhynchus tshawytscha). V letních měsících tvoří lososi až 85 % veškeré potravy kosatek dravých2 (Orcinus orca). Následkem staveb velkých vodních děl ve vnitrozemí a také z důvodu intenzivního rybolovu se počty lososovitých ryb, proniknuvších až k pobřeží, postupně snižovaly, v důsledku čehož klesaly i počty hodujících kosatek. Úměra se zdála být nejprve přímá, leč omezení kvót rybolovu se na nárůstu populace kosatek ve finále neprojevilo. Naopak mezi lety 1995–2002 klesl počet pozorovaných exemplářů o 20 %3. Jak tedy zjistit, co kosatkám nejvíce vadí?
 Nártoun filipínský (Tarsius syrichta) představoval do nedávné doby pro evropského člověka poměrně neznámý druh. Jistě by neznámým také zůstal a to až do chvíle, kdy by z filipínské přírody zcela vymizel. Jedná se totiž o druh nejen opomíjený ale také velice ohrožený a to kým jiným, než právě lidmi. Díky úsilí českého týmu, vedeného RNDr. Miladou Řehákovou (Petrů), Ph.D. však nártoun filipínský vstoupil do povědomí nejen evropské veřejnosti, ale po dvouleté snaze a nelehkém výzkumu se podařilo vštípit nutnost ochrany nártouna filipínského také filipínské vládě.
Nártoun filipínský je endemickým druhem filipínského souostroví, kde se můžeme setkat se třemi poddruhy nártouna filipínského, a to s Tarsius syrichta syrichta, žijícím na ostrovech Leyte a Samar, Tarsius syrichta carbonarius na ostrově Mindanao a Tarsius syrichta fraterculus obývajícím ostrov Bohol. Další, avšak jen málo prozkoumané populace, nalezneme také na menších filipínských ostrůvcích1. V letech 2000 až 2008 jste se v Červené knize ohrožených druhů mohli dočíst, že pro stanovení míry ohrožení tohoto druhu neexistuje dostatečný počet dat. Od roku 2008 je však již řazen do kategorie NT (Near Threatened = téměř ohrožený), s klesající početní tendencí2.
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 24 February 2013
Category: Ekologie
Written by Marie Adámková
Do poměrně nedávné doby bylo kooperativní hnízdění v obecném povědomí známo jen u několika málo druhů dravých ptáků. Studium literatury a z ní vycházející review však ukazují, že se jedná o mnohem častější jev2,3. Jedním z těchto společenských dravců, sdružujícím se však do skupin nejen během hnízdění, ale také mimo hnízdní sezónu, je káně Harrisova – výborný lovec s velice zajímavým způsobem hnízdění, kde hlavní a poslední slovo má vždy "žena". Káně Harrisova (Parabuteo unicinctus) představuje druh obývající Střední a jižní Ameriku (jih Spojených států až po Argentinu)10, žijící v polootevřených habitatech od horských pouští až po habrové lesy. Pro člověka těžko představitelnou zajímavostí je, že běžně hnízdí na kaktusech, konkrétně na kaktusech rodu Carnegiea11.
Tvorba management plánu na ochranu ohrožených druhů živočichů často vyžaduje vyhodnocení komplikovaných antropogenních a ekologických tlaků1. Život kosatek při severozápadním pobřeží Pacifiku je úzce spjat s jejich hlavní potravou – lososem čavyčou (Oncorhynchus tshawytscha). V letních měsících tvoří lososi až 85 % veškeré potravy kosatek dravých2 (Orcinus orca). Následkem staveb velkých vodních děl ve vnitrozemí a také z důvodu intenzivního rybolovu se počty lososovitých ryb, proniknuvších až k pobřeží, postupně snižovaly, v důsledku čehož klesaly i počty hodujících kosatek. Úměra se zdála být nejprve přímá, leč omezení kvót rybolovu se na nárůstu populace kosatek ve finále neprojevilo. Naopak mezi lety 1995–2002 klesl počet pozorovaných exemplářů o 20 %3. Jak tedy zjistit, co kosatkám nejvíce vadí?
