|
|
Hlavní stránka
Jsme internetový portál, který Vás vytáhne z šedého průměru řadové biologie...
Vtáhneme Vás do problematiky biologie, ekologie i evoluce obratlovců.
Oslňte přátele znalostmi získanými díky zajímavostem a aktualitám publikovaným ve webzinu, či článkům v on-line časopisu a dokažte v kvízech, že máte na to, být nazýváni vertebratology.
Jsme prostorem, kde můžete diskutovat, myslet, bavit se a hlavně obnovovat své neurony.
 Budete-li se někdy procházet tropickým pralesem na souostroví Filipín a náhle vysoko v korunách stromů uslyšíte hlasité troubení, vězte, že se kdesi poblíž vás nachází zoborožec. Půjdete-li po zvuku a smiluje-li se nad vámi štěstěna, podaří se vám zoborožce spatřit – většinou jsou totiž zoborožci pouze slyšet. Z padesáti čtyř druhů zoborožců, které byly dosud objeveny v rámci celého světa, žije na Filipínách celkem šest druhů (případně devět, a to v závislosti na tom, zda považujeme některé poddruhy Penelopides panini za druhy), přičemž všechny tyto druhy patří mezi filipínské endemity1,2. Jsou to zoborožec světlehlavý (Aceros leucocephalus), zoborožec žlutobradý (Aceros waldeni), zoborožec běloocasý (Anthracoceros marchei), zoborožec sulský (Anthracoceros montani), dvojzoborožec hnědavý (Buceros hydrocorax) a již zmíněný zoborožec rýhozobý (Penelopides panini)1.
 Batrachochytrium dendrobatidis (BD) je smrtící patogen, který způsobuje plísňové onemocnění – chytridiomykózu – decimující populace žab prakticky ve všech místech jejich výskytu1. Poprvé byla jeho přítomnost zaznamenána v roce 19982. Dnes je tímto onemocněním přímo ohroženo na 200 druhů. BD vyvolává zesílený růst pokožky obojživelníků, což narušuje jejich osmoregulační systém a v konečném důsledku vede k jejich udušení, protože jsou závislí na kožním dýchání3. Obecně je přítomnost BD považována za jedno ze šesti největších rizik, kterému žabí populace celosvětově čelí4. Dodnes ale není prakticky jasné, odkud se toto onemocnění vzalo, respektive proč se začalo projevovat tak ničivě až nyní.
Katy Richards-Hrdlicka, doktorandka z Yaleské univerzity, se rozhodla vysledovat kořeny houbového onemocnění netradičním způsobem. Vydala se na cestu časem, daleko před léta prvního záznamu prokázaného výskytu. Využila přístupu k muzejním sbírkám obojživelníků v USA, kde provedla sérii kožních stěrů na exponátech naložených v lihu a ve formalínu. Obecně se formalín považoval za látku, která při dlouhodobé expozici ničí DNA, ale i tak se Richards-Hrdlicka podařilo zaznamenat výskyt latentního patogenu u vzorků pocházejících z roku 1963. Celkem provedla stěry u 164 exponátů, pozitivní nález zaznamenala u 37 „historických“ exponátů6.
 Probíhající mizení zástupců jednotlivých skupin velkých zoochorních „přenašečů semen“ může vyústit k rozpadu strukturální integrity a narušení biodiverzity tropických lesů na jihovýchodě Asie. Velcí býložravci, převážně sloni a nosorožci, totiž v ekosystému tropů hrají jakousi roli zahradníků. Dnes se bohužel jejich počty snížily natolik, že funkci roznašečů již nemohou zastávat naplno. Otázkou tedy je, kdo za ně tuto „roznášku“ převezme?
Devadesáti metrů dorůstající stromy v lese vytvářejí přirozenou bariéru proti poryvům větru, semena rostlin tak mají mnohem menší šanci šířit se pomocí anemochorie. Jsou pak závislá spíše na zoochorii, tedy na působení živočichů, které je buď na své srsti či v zažívacím traktu přenášejí dále od mateřské rostliny. Řada rostlin se na tento druh přenosu semen specializovala a je na něm do značné míry závislá1.
 O tom, že v živočišné říši existuje obrovské množství různých životních strategií, není pochyb. Zatímco některé z nich jsou poměrně rozšířené, jiné jsou vzácnější. Ovšem mnohé druhy, jejichž životní strategie patří právě mezi ty méně běžné, jsou jejím prostřednictvím schopny ovlivňovat velké množství dalších živočichů. Mezi takovéto druhy patří hnízdní parazité. Hnízdní parazitismus využívá coby životní strategii přibližně 1 % všech ptačích druhů7,9. Lze jej definovat jako vztah mezi dvěma jedinci, kdy jeden z nich záměrně přenechává kompletní péči o své potomstvo druhému jedinci. Tento vztah může vzniknout nejen mezi příslušníky jednoho druhu, jako je tomu například u špačka obecného (Sturnus vulgaris)8, ale i mezi příslušníky různých druhů, jako je tomu právě v případě kukačky obecné (Cuculus canorus). Kukačku řadíme mezi tzv. pravé či obligátní hnízdní parazity, kteří se vyznačují tím, že hnízdní parazitismus je pro ně jediný možný způsob rozmnožování. Opakem těchto obligátních hnízdních parazitů jsou parazité fakultativní, kteří se parazitickým způsobem rozmnožují pouze příležitostně.
 Nejen lidé, ale i zvířata často přicházejí do styku s takovými látkami, jako je alkohol. Ve volné přírodě se tyto látky nacházejí v různé míře v přezrálém ovoci a v nektaru. Otázka zní, jakým způsobem se zvířata s alkoholem vypořádávají, aby se vyhnula stavu opilosti, který by mohl radikálně ohrozit jejich přežití.
Frugivorní a nektarivorní netopýři, stejně jako další obratlovci živící se ovocnými plody a nektarem, alkohol konzumují každodenně. Je totiž součástí jejich potravy, ve které vzniká známým procesem kvašení. Jak ovoce dozrává, cukry v něm obsažené se fermentací mění na etanol a jiné produkty. Z dosavadních poznatků víme, že například ve Střední Americe se obsah etanolu ve zralých plodech pohybuje od 0,6 % do 4,5 % 2. Zároveň víme, že alkohol v malých dávkách může mít pozitivní potravní efekt. Do jistého množství má výživnou hodnotu a může sloužit také jako pachové vodítko pro snadnější nalezení potravy nebo jako stimulant zdravého apetitu 1,2
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 11 July 2012
Category: Ekologie
Written by Alena Rulfová
Probíhající mizení zástupců jednotlivých skupin velkých zoochorních „přenašečů semen“ může vyústit k rozpadu strukturální integrity a narušení biodiverzity tropických lesů na jihovýchodě Asie. Velcí býložravci, převážně sloni a nosorožci, totiž v ekosystému tropů hrají jakousi roli zahradníků. Dnes se bohužel jejich počty snížily natolik, že funkci roznašečů již nemohou zastávat naplno. Otázkou tedy je, kdo za ně tuto „roznášku“ převezme?
