|
|
Hlavní stránka
Jsme internetový portál, který Vás vytáhne z šedého průměru řadové biologie...
Vtáhneme Vás do problematiky biologie, ekologie i evoluce obratlovců.
Oslňte přátele znalostmi získanými díky zajímavostem a aktualitám publikovaným ve webzinu, či článkům v on-line časopisu a dokažte v kvízech, že máte na to, být nazýváni vertebratology.
Jsme prostorem, kde můžete diskutovat, myslet, bavit se a hlavně obnovovat své neurony.
 Kondoři kalifornští (Gymnogyps californianus) jsou příležitostní mrchožrouti, kteří podobně jako supi čistí krajinu od mršin3. Za tuto prospěšnou činnost veřejného úklidu se jim však v nedávné minulosti lidé špatně odvděčili. Kondor byl označován jako škodná zvěř, dravec plenící drůbež a svou přítomností stresující chovný skot. Z těchto důvodů byl odstřelován prakticky na potkání4. Příběh ohrožení a vývoje ochranného managementu těchto majestátních ptáků má své kapitoly. Podle srovnávací studie toxikologů z kalifornské univerzity v Santa Cruz (The University of California, Santa Cruz – UCSC) se zlepšení početního stavu populace kriticky ohrožených kondorů kalifornských v dohledné době určitě nedočkáme1. Ačkoliv se jedná o skutečně „ostře sledovanou“ skupinu ptáků a záchranný program běží na plné obrátky, stále se nepodařilo odstranit primární příčinu současného neradostného stavu a kondoři i dnes hynou, a to na akutní otravu olovem2.
 Národní (původní) plemena se stávají ve srovnání s vyšlechtěnými (moderními) specializovanými plemeny nekonkurenceschopná, mají ovšem oproti nim celou řadu významných vlastností. V České republice se jedná o plemena česká, moravská a slezská vyšlechtěná na našem území nebo alespoň před desítkami či stovkami let do naší země importovaná. Všechna jsou zde velmi oblíbená a jsou či mohou být zařazena mezi tzv. genetické zdroje (dříve tzv. genové rezervy, GZ).
Původní plemena si zachovávají vlastnosti, které plemenům moderním schází. V porovnání s kulturními plemeny mají často nižší užitkovost, zato jsou ale nositeli genů tzv. „primitivních“ vlastností, jež zabezpečují například přirozenou adaptabilitu, dobrou reprodukci (bezproblémové zabřezávání a lehké porody), odolnost vůči chorobám a patogenům (z oblastí místa vzniku). Rovněž lépe využívají krmiva místních podmínek. V současné době je v Evropě ohrožena existence řady místních plemen hospodářských zvířat1. Tento trend je převážně motivován nejen ekonomickými zájmy, ale také zlehčováním nutnosti zachování genové variability, která je podmínkou pro existenci života. V neposlední řadě je potřeba připomenout, že původní plemena jsou vhodná pro alternativní zemědělství a naplňují specifický ráz krajiny. Jde tedy o komplex důvodů pro jejich zachování, a to i důvodů kulturně historických.
 Bakterie jsou vysoce diverzifikovanou skupinou jednobuněčných organismů koexistujících s makroorganismy v mutualistickém či parazitickém vztahu1,2. Fakt, že bakterie mohou pronikat z povrchu vejce přes vaječnou skořápku do jeho vnitřních struktur a ovlivňovat tak reprodukční úspěšnost ptáků, byl však dlouhou dobu přehlížen, stejně jako studium mechanismů, které by měly toto riziko mikrobiální infekce snůšky redukovat.
Obrana vyvíjejícího se zárodku před negativními vlivy prostředí včetně rizika proniknutí mikroorganismů z povrchu do vnitřních struktur vejce je zprostředkována především skořápkou a vaječným bílkem. Do obou těchto struktur je inkorporováno široké spektrum proteinů vykazujících silný antimikrobiální potenciál3,4. Přesto nedokáže tato dvojitá bariéra ochránit zárodek dokonale. Přítomnost mikroorganismů uvnitř vejce jak u komerčně chovaných, tak i volně žijících druhů ptáků je poměrně běžným jevem, který je považován za jeden z hlavních prekursorů redukce líhnivosti snůšky a reprodukčního úspěchu ptáků5.
 K obnově velrybích populací na jižní polokouli často nestačí jen vyhlášení mořské rezervace nebo uvedení v platnost omezení či zákazu jejich lovu. Počty velkých kytovců se za desetiletí intenzivního obhospodařování mezinárodními rybářskými flotilami snížily o 60–90%. Jednotlivé populace jsou poté i při získání ochranného statusu vystaveny rizikům souvisejícím s genetickým driftem a in-breedingem, tedy příbuzenským pářením.
Dlouhodobá studie dvou univerzit – Aucklandské (AU) a Oregonské státní (OSU) – jako první zhodnotila nejen vývoj početních stavů obnovujících se oddělených populací velryb jižních, ale soustředila se také na stanovení míry migrace zástupců obou pohlaví, která ovlivňuje přenosem genů diverzitu mezi jednotlivými lokalitami.
Velryba jižní (Eubalaena australis) totiž patří mezi ty velké mořské savce, jejichž počet se v posledních dvou stoletích prakticky přiblížil nule. Od prvního zaznamenaného rybolovu při australském pobřeží v roce 18051 připadlo na účet organizovanému rybolovu kolem 150 000 exemplářů ulovených v 19. století a blíže neurčený počet ulovených ilegálně2 ve 20. století.
 Predace má klíčový dopad na strukturu společenstev živočichů1. Predátoři ovlivňují jak abundanci a výskyt konzumovaných druhů, tak i jejich životní projevy (nutnost vyhledávání úkrytů, omezení předvádění výrazných dimorfních znaků apod.). Kořist ale nehraje pouze pasivní roli. Selekce ze strany predátorů vede u konzumovaného druhu k anti-predačním adaptacím, ať už morfologickým (např. kryptické zbarvení), etologickým (např. thanatóza) nebo chemickým (např. jedovatost). Skupinou živočichů patřící ve většině společenstev do středních pater trofických pyramid jsou i obojživelníci2. Naprostá většina z nich je alespoň slabě jedovatá a některé druhy, jako taricha zrnitá (Taricha granulosa) nebo pralesnička strašlivá (Phyllobates terribilis), jsou jedovaté velmi silně. Do příbuzenstva tarichy patří i nejhojnější ocasatý obojživelník Severní Ameriky, čolek zelenavý (Notophthalmus viridescens). Účinnou látkou jeho jedu je tetratodoxin, který je produkován v kožních žlázách na povrchu těla3.
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 03 September 2012
Category: Ekologie
Written by Radomír Dohnal
Kondoři kalifornští (Gymnogyps californianus) jsou příležitostní mrchožrouti, kteří podobně jako supi čistí krajinu od mršin3. Za tuto prospěšnou činnost veřejného úklidu se jim však v nedávné minulosti lidé špatně odvděčili. Kondor byl označován jako škodná zvěř, dravec plenící drůbež a svou přítomností stresující chovný skot. Z těchto důvodů byl odstřelován prakticky na potkání4. Příběh ohrožení a vývoje ochranného managementu těchto majestátních ptáků má své kapitoly. Podle srovnávací studie toxikologů z kalifornské univerzity v Santa Cruz (The University of California, Santa Cruz – UCSC) se zlepšení početního stavu populace kriticky ohrožených kondorů kalifornských v dohledné době určitě nedočkáme1. Ačkoliv se jedná o skutečně „ostře sledovanou“ skupinu ptáků a záchranný program běží na plné obrátky, stále se nepodařilo odstranit primární příčinu současného neradostného stavu a kondoři i dnes hynou, a to na akutní otravu olovem2. 
