|
|
Hlavní stránka
Jsme internetový portál, který Vás vytáhne z šedého průměru řadové biologie...
Vtáhneme Vás do problematiky biologie, ekologie i evoluce obratlovců.
Oslňte přátele znalostmi získanými díky zajímavostem a aktualitám publikovaným ve webzinu, či článkům v on-line časopisu a dokažte v kvízech, že máte na to, být nazýváni vertebratology.
Jsme prostorem, kde můžete diskutovat, myslet, bavit se a hlavně obnovovat své neurony.
 Řeklo by se, že pokud je potrava běžně dostupná, není třeba o ni zápasit. Jak ale jednat, je-li krmná dávka složena z různě výživných kousků? Laně jelenů lesních (Cervus elaphus) chovaných v oboře ve španělském městě Albacete pak i nadále „soupeří“ o výhody plynoucí z výživnější stravy, aby si udržely svůj hierarchický status. Dominantní postavení totiž ve skupině zajišťuje u mnoha živočišných druhů přístup k potravním zdrojům i v průběhu období nedostatku stravy1.
Předpokládá se, že podobně jako ve volné přírodě kladou důraz na dosažení vyššího hierarchického postavení i zvířata chovaná v umělých podmínkách nebo v zajetí2. Jenže právě v zajetí, kde žijí chovaná zvířata v relativním dostatku, s možností přístupu k potravě ad libitum, není benefit plynoucí z vyššího postavení vždy přímo patrný3.
 Varani komodští (Varanus komodoensis) patří mezi největší ještěry, kteří v současné době na planetě Zemi žijí. S průměrnou váhou 87 kg a délkou těla přesahující 300 cm jsou obávanými predátory, kteří se díky silnému ocasu, drápům a tlamě plné ostrých zubů dokáží postavit vodnímu buvolovi, divokému praseti nebo i člověku1. Jak se ale zdá, alokace energie do růstu těla se odráží nejen ve velikosti, ale i v rozdílné kondici obou pohlaví.
Zatímco dlouhověcí samci rostou a sílí, samice trpí vysokou mortalitou v poměrně nízkém věku. Mezinárodní tým biologů, reprezentující univerzity Austrálie, Indonésie a Itálie, po deset let bádal přímo na souostroví Flores2 nad příčinnými souvislostmi tohoto jevu.
 Začátek jara na sněhu překvapil i přilétnuvší vlaštovky. Vzhledem k nedostatku hmyzí potravy byly nuceny změnit strategii a v celých hejnech se vrhly na stále naplněná krmítka v zahradách. Hromadné vlaštovčí nájezdy na krmítka způsobily paniku v lokálních populacích sýkor, které nejsou schopné tohoto, pro ně neznámého konkurenta, odehnat, a proto se na protest začaly srocovat a chystají se dát svou nespokojenost hlasitě najevo.
 Aratinga oranžovočelý (Aratinga canicularis) patří mezi druhy papoušků žijících v hejnech. Během života vytváří neteritoriální skupiny, jejichž členové volně přilétají a odlétají v podstatě kdykoliv se jim zachce3. Sdružování do skupin je provázeno vzájemným kontaktním voláním jedinců6. Pro snadnější komunikaci mezi sebou si aratinga oranžovočelý vyvinul zajímavý systém kontaktního volání, díky němuž se mohou vzájemně cíleně kontaktovat jednotlivá individua1,2.
Zjednodušeně to funguje tak, že ten, kdo chce na někoho zavolat, napodobí přesně kontaktní hlas adresáta, který díky tomu pochopí, že volající chce komunikovat právě s ním a s nikým jiným. Imitovaný hlas tak vykonává v podstatě funkci jména2.
Imitování hlasu konkrétního jedince však může mít i jinou funkci. Vysvětlení je však poněkud složitější. Zdá se, že co se týče reakce na imitátora, existuje u aratingy oranžovočelého velký rozdíl mezi samci a samicemi. Samci reagují na svůj vlastní hlas pouštěný z playbacku (v porovnání s reakcí na hlas cizích jedinců) výrazněji než samice. Samice oproti tomu reagují stejně silně na vlastní hlas jako na hlas cizí2. Příčin takto odlišné reakce je zřejmě hned několik. U pěvců obecně je známo, že slyší-li samec, obhajující své teritorium, jiného samce napodobujícího jeho hlas, bere tuto imitaci jako výzvu7. Oproti tomu samice teritorium většinou neobhajují a napodobí-li někdo jejich hlas, výzvou to pro ně zřejmě není2.
 Velryba grónská (Balaena mysticetus) patří mezi kytovce, kteří navzdory své dlouhověkosti dnes prakticky stojí na hraně absolutního zániku. Dnes rozlišujeme čtyři izolované lokální populace1, o jejichž migracích však nevíme téměř nic. Jedná se o druh, který se plně adaptoval na celoroční život v chladných antarktických mořích. Tím ale velryby grónské neúmyslně usnadnily harpunujícím rybářům práci, kteří za dvě století zregulovali početnost špicberské populace ze statisíců na pouhé jednotlivé exempláře2.
Otázku: „Kam se poděly všechny ty velryby?“ se rozhodla zodpovědět oceánografka Kate Staffordová z katedry Aplikované fyziky na Washingtonské univerzitě. O tajemných obyvatelích mořských hlubin se díky jejich minimální početnosti vědělo jen opravdu málo. Ostatně o tom vypovídá údaj o frekvenci pozorování z místa s údajně nejhustší koncentrací. V nehostinných vodách Framovi úžiny (Fram Strait) byly velryby grónské spatřeny již čtyřicetkrát. Jenže za celou dobu od roku 19703.
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 27 April 2013
Category: Etologie
Written by Radomír Dohnal
Varani komodští (Varanus komodoensis) patří mezi největší ještěry, kteří v současné době na planetě Zemi žijí. S průměrnou váhou 87 kg a délkou těla přesahující 300 cm jsou obávanými predátory, kteří se díky silnému ocasu, drápům a tlamě plné ostrých zubů dokáží postavit vodnímu buvolovi, divokému praseti nebo i člověku1. Jak se ale zdá, alokace energie do růstu těla se odráží nejen ve velikosti, ale i v rozdílné kondici obou pohlaví.
