|
|
Začtěte se do novinek a aktualit z vertebratologie...
Naleznete zde vybrané kompletní články našich autorů, kteří jsou odborníky ve svém oboru.
I Vy se můžete zařadit mezi elitu našich autorů! Chtěli byste?
Etologie
se zabývá studiem behaviorálních projevů živočichů prostřednictvím rozeznávání naučených a vrozených projevů, ontogenetického i fylogenetického vývoje vzorců chování a jejich významu na přežívání druhu v průběhu evoluce. Často bývá považována za jednu z nejzajímavějších biologických nauk, protože v projevech, zvláště vrozeného chování živočichů, poznáváme i sebe samotné.
 Samice medvědů grizzly (Ursus arctos horribilis) sází při výběru vhodného území pro odchov mláďat na zkušenosti předávané po generace v mateřské rodové linii. Alespoň to potvrzuje terénní výzkum týmu zoologů z kanadské univerzity v Albertě. Dlouhou dobu totiž byla otevřena diskuse, zda je pro přežití tohoto druhu podstatnější habitat s dostatečnou potravní nabídkou, anebo spíše optimálním vegetačním pokryvem. Studie, jejíž praktický význam tkví především v přínosu pro praktický management dnes pozvolna mizejícího druhu severoamerických medvědů, však vůbec nepatřila mezi ty nenáročné. Sledovat několik let volně žijící šelmy při pohybu otevřenou přírodou, a zjišťovat jejich habitatové preference, bylo velmi komplikované.
Register to read more...
 Po více než 100 let se považovalo tvrzení, že zvířata jsou nejvíce ohrožena predátorem při rozmnožovacím aktu1, za správné, ačkoliv existovalo jen velmi málo potvrzujících dokladů o rizicích kopulace. Zvýšené nebezpečí predace vychází z předpokladu snížené pozornosti kořisti v součinnosti s větší koncentrací exemplářů pářícího se druhu na jednotku plochy, která láká predátory2. Většina důkazů této hypotézy se týkala jen vodoměrek3, sladkovodních různonožců4, případně suchozemských australských kobylek5, u kterých experiment v terénu prokázal srovnatelně větší riziko predace při páření oproti nebezpečí, jež hrozí solitérně se vyskytujícím jedincům. Ovšem jen do chvíle, kdy do hry vstoupili netopýři, kteří vynikají ve schopnosti překvapit hmyz „přímo při činu“.
Register to read more...
 Živého jezevce lesního (Meles meles) vidělo na vlastní oči jen poměrně málo šťastlivců a to i přesto, že se v Evropě jedná o hojný druh. Pravdou však je, že žije dosti skrytým způsobem života a na lov se vydává až za šera či v noci1. Ve dne se schovává ve svém hradu s mnoha podzemními cestami, vchody a úkryty, trávíc den lelkováním ve společnosti svých rodinných příslušníků22.
Jezevec lesní obývá zejména opadavé lesy, prosvětlené mýtinami. Stejně tak si oblíbil oblasti s dostatkem pastvin, protkaných malými lesními plochami11,1. Nalezneme ho však také ve smíšených či jehličnatých lesích, případně v místech poblíž městských sídel11,12,17 .
Register to read more...
 Hnízdní parazité si zajisté zaslouží naši pozornost. Jejich životní strategie je vcelku ojedinělá a přitom značně úspěšná. Jak však hnízdní parazitismus můžeme studovat? Například tak, že si zahrajeme na kukačku. Hnízdní parazity můžeme studovat různými způsoby. Jedním z nich je experimentální parazitismus, tedy experimentální vkládání vajec či modelů vajec do hnízd ptáků. Použít můžeme buď skutečné vejce od jiného jedince stejného druhu (konspecifická vejce), případně uměle vyrobené modely vajec. Vejce pak mohou být buď nemimetická (nepodobná pravým vejcím hostitele) nebo mimetická (napodobující reálná vejce hostitele). Modely i skutečná vejce bývají k ostatním vejcím hostitele přidávána, nebo jsou za ně zaměňována. Záměna skutečného vejce však naráží na etický problém, co s odebraným vejcem? Bylo však zjištěno, že na reakci hostitele nemá vliv, jestli do hnízda vejce nebo model přidáme, či je za hostitelovo vejce vyměníme4. Můžeme tedy říct, že hostitelé kukaček počítat skutečně neumí a tak je z etických důvodů lepší používat spíše metodu přidávání vajec.
Register to read more...
 Řeklo by se, že pokud je potrava běžně dostupná, není třeba o ni zápasit. Jak ale jednat, je-li krmná dávka složena z různě výživných kousků? Laně jelenů lesních (Cervus elaphus) chovaných v oboře ve španělském městě Albacete pak i nadále „soupeří“ o výhody plynoucí z výživnější stravy, aby si udržely svůj hierarchický status. Dominantní postavení totiž ve skupině zajišťuje u mnoha živočišných druhů přístup k potravním zdrojům i v průběhu období nedostatku stravy1.
Předpokládá se, že podobně jako ve volné přírodě kladou důraz na dosažení vyššího hierarchického postavení i zvířata chovaná v umělých podmínkách nebo v zajetí2. Jenže právě v zajetí, kde žijí chovaná zvířata v relativním dostatku, s možností přístupu k potravě ad libitum, není benefit plynoucí z vyššího postavení vždy přímo patrný3.
Register to read more...
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 31 August 2013
Category: Etologie
Written by Radomír Dohnal
