I make a list of the best web hosting comapnies. Buy professional business templates online.

Velryba jižní – otec je známý

rating iconHodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 
date icon Vytvořeno: 17. srpen 2012
Vytisknout
category icon Kategorie: Genetika author icon Autor: Radomír Dohnal

Ekologie - velryba jižníK obnově velrybích populací na jižní polokouli často nestačí jen vyhlášení mořské rezervace nebo uvedení v platnost omezení či zákazu jejich lovu. Počty velkých kytovců se za desetiletí intenzivního obhospodařování mezinárodními rybářskými flotilami snížily o 60–90%. Jednotlivé populace jsou poté i při získání ochranného statusu vystaveny rizikům souvisejícím s genetickým driftem a in-breedingem, tedy příbuzenským pářením.

Dlouhodobá studie dvou univerzit – Aucklandské (AU) a Oregonské státní (OSU) – jako první zhodnotila nejen vývoj početních stavů obnovujících se oddělených populací velryb jižních, ale soustředila se také na stanovení míry migrace zástupců obou pohlaví, která ovlivňuje přenosem genů diverzitu mezi jednotlivými lokalitami.

Velryba jižní (Eubalaena australis) totiž patří mezi ty velké mořské savce, jejichž počet se v posledních dvou stoletích prakticky přiblížil nule. Od prvního zaznamenaného rybolovu při australském pobřeží v roce 18051 připadlo na účet organizovanému rybolovu kolem 150 000 exemplářů ulovených v 19. století a blíže neurčený počet ulovených ilegálně2 ve 20. století.

 

Subpopulace velryb jižních

Výzkum a návrh vhodného managementu obnovy dosud komplikoval fakt, že se při návrhu ochranných opatření musí vycházet z poznatku o existenci dvou velkých populací3, které můžeme ještě dále rozlišit4. Novozélandské populace (NZ) jsou složené ze subantarktické (NZSA), novozélandské „ostrovní“ (MNZ) a australské populace, kde dokážeme odlišit jedince jihozápadní a jihovýchodní5. V roce 1998 se zde nacházelo dohromady jen kolem tisíce kusů6.

Vědci z obou univerzit, včetně hlavní autorky studie Emmy L. Carrollové, původně předpokládali, že jedinci migrující z NZSA postupně „doplňují“ a obnovují nejvíce narušenou populaci v oblasti MNZ. Populace NZSA se považuje za největší ve vodách Pacifiku. Rozpoznáno zde bylo na 936 exemplářů, zatímco novozélandská „ostrovní“ MNZ byla ještě před 35 lety úplně vylovená, bez stálé přítomnosti velryb7.

K určení konkrétních migrujících jedinců a testů paternity byly užity vzorky DNA, odebírané z kožní tkáně pomocí kuše s navijákem8. Sbírány byly na šesti různých místech v průběhu 15 let. Nemalá část pozorování byla vyhodnocována i pomocí fotografické dokumentace6, každá pozorovaná velryba tak měla svůj vlastní záznam v kartotéce badatelů.

 

Silná fidelita k rodné oblasti omezuje komunikaci mezi populacemi

Původní představa o samcích, jež po dosažení pohlavní dospělosti opouštějí rodnou oblast a vydávají se hledat samice na jiné lokality, se však ukázala jako lichá. Přímá pozorování potvrdila za celou dobu výskyt jen sedmi jedinců migrujících oběma směry5. Navíc testy paternity potvrdily, že většina mláďat velryb jižních z NZSA má otce přímo pocházející z této lokální, domovské populace. Samci se tedy jen nepříliš často vydávají do sousedských vod australského pobřeží.

 „Narozdíl od jiných druhů savců, kde samci opouštějí své rodiště a vyhledávají příležitosti k páření jinde, vypadá to, že samci i samice velryb jižních vykazují silnou věrnost k domácí lokalitě,“ shrnuje Scott Baker, výzkumník Institutu mořských savců při OSU. „Fidelita ke stanovišti však neodpovídá vzájemným vztahům rodičů. Velryby jižní jsou snad všechno, jen ne monogamní.“

 

Navzdory komplikovanému rodinnému životu se v posledních letech populace velryb jižních vzmáhají. Vědci na bázi výsledků výzkumu odhadují, že dnes jich ve vodách Pacifiku může být kolem 3000 jedinců5. Stále ale zůstává obava, zda nízký počet a prokázaný omezený pohyb mezi jednotlivými populacemi nevyvolá inbrední tlak.

 

Článek byl otištěn 21.6 2012 na serveru escience.com pod názvem „First Paternity Study of Southern Right Whales Finds Local Fathers Most Successful“.

Originální separát: Emma L. Carroll, Simon J. Childerhouse, Mark Christie, Shane Lavery, Nathalie Patenaude, Alana Alexander, Rochelle Constantine, Debbie Steel, Laura Boren, C. Scott Baker. Paternity assignment and demographic closure in the New Zealand southern right whale. Molecular Ecology, 2012

 

Citované zdroje

1Dawbin W. 1986: Right whales caught in waters around south eastern Australia and New Zealand during the nineteenth and early twentieth centuries. Rep Int Whal Comm Spec Issue 10: 261–268

2Tormosov D., Mikhaliev Y., Best P., Zemsky V., Sekiguchi M. & Brownell R. 1998: Soviet catches of southern right whales Eubalaena australis 1951–1971: biological data and conservation implications. Biol Conserv 86: 185–197

3Patenaude N. J. 2002: Demographic and genetic status of right whales at the Auckland Islands, New Zealand. PhD thesis,University of Auckland

4Bannister J. L. 2008: Population trend in right whales off southern Australia 1993–2007. Unpublished report (SC/60/BRG14) presented to the Scientific Committee of the InternationalWhaling Commission, Cambridge

5Carroll E. L., Childerhouse S. J., Christie M., Lavery S., Patenaude N., Alexander A., Constantine R., Steel D., Boren L., Baker C. S. 2012: Paternity assignment and demographic closure in the New Zealand southern right whale. Molecular Ecology

6Kemper C. M., Mole J., Warnecke R. M., Ling J. K., Needham P. N.,Wapstra J. E. 1997: Southern right whales in south-eastern Australia – aerial surveys in 1991–1993 and incidental information from 1904. In: Hindell M, Kemper C (eds) Marine mammal research in the Southern Hemisphere: status, ecology and medicine. Surrey Beatty and Sons,Chipping Norton, p 40–55

7Bannister J. L., Pastene A., Burnell S. R. 1999: First record of asouthern right whale (Eubalaena australis) between warm water breeding grounds and the Antarctic Ocean, south of 60°S. Mar Mamm Sci 15: 1337–1342

8Lambertsen R. 1987: A biopsy system for large whales and its use for cytogenetics. J Mammal 68: 443–445

 

Pro vložení komentáře se musíte přihlásit.

feed-image RSS

Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.

Copyright © 2017 Vertebratus|obnovuje neurony. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.