I make a list of the best web hosting comapnies. Buy professional business templates online.

Národní dědictví – genové rezervy České republiky

rating iconHodnocení uživatelů:  / 4
NejhoršíNejlepší 
date icon Vytvořeno: 29. srpen 2012
Vytisknout
category icon Kategorie: Genetika author icon Autor: Ivana Gardiánová

Biologie - starokladrubský vraníkNárodní (původní) plemena se stávají ve srovnání s vyšlechtěnými (moderními) specializovanými plemeny nekonkurenceschopná, mají ovšem oproti nim celou řadu významných vlastností. V České republice se jedná o plemena česká, moravská a slezská vyšlechtěná na našem území nebo alespoň před desítkami či stovkami let do naší země importovaná. Všechna jsou zde velmi oblíbená a jsou či mohou být zařazena mezi tzv. genetické zdroje (dříve tzv. genové rezervy, GZ).

Původní plemena si zachovávají vlastnosti, které plemenům moderním schází. V porovnání s kulturními plemeny mají často nižší užitkovost, zato jsou ale nositeli genů tzv. „primitivních“ vlastností, jež zabezpečují například přirozenou adaptabilitu, dobrou reprodukci (bezproblémové zabřezávání a lehké porody), odolnost vůči chorobám a patogenům (z oblastí místa vzniku). Rovněž lépe využívají krmiva místních podmínek. V současné době je v Evropě ohrožena existence řady místních plemen hospodářských zvířat1. Tento trend je převážně motivován nejen ekonomickými zájmy, ale také zlehčováním nutnosti zachování genové variability, která je podmínkou pro existenci života. V neposlední řadě je potřeba připomenout, že původní plemena jsou vhodná pro alternativní zemědělství a naplňují specifický ráz krajiny. Jde tedy o komplex důvodů pro jejich zachování, a to i důvodů kulturně historických.

 

Genetický zdroj 

Biologie - český strakatý skot - teleGenetické zdroje (GZ) lze definovat mnoha způsoby. Obecná definice Dohody o biologické rozmanitosti (Convention on Biological diversity, CBD, 1992) označuje za genetický zdroj „živý materiál obsahující geny s bezprostřední nebo potenciální hodnotou pro lidstvo“. Tato definice tedy zahrnuje všechny kulturní plodiny, plemena, ale také jejich volně žijící příbuzné. Metody genetického inženýrství mohou urychlit využití některých jejich vlastností pro šlechtění současných plemen a plodin. S rozvojem těchto metod bude možné lépe využívat větší množství nejrůznějších užitkových znaků, uchovaných a rozvíjených u nejrůznějších plemen jednoho živočišného druhu. Proto je nezbytné, aby různorodost plemen byla zachována v nejvyšší možné míře2.

Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat3 a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon) a jeho poslední úprava,  zákon č. 344/2006 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 447/2006 a 448/2006 Sb., vymezuje v souladu s legislativou EU opatření pro racionální management genetických zdrojů hospodářských zvířat, tedy nástroje k tomu, aby jejich prostřednictvím mohl stát splnit povinnost ochrany těchto zdrojů, k níž se zavázal. Pro účely tohoto zákona definuje jeho § 14 genetický zdroj jako jedince nebo jeho reprodukční materiál (sperma, vajíčko, embryo apod.) autochtonního nebo lokálně adaptovaného druhu, plemene nebo populace, které se nachází na území ČR a má význam pro výživu a zemědělství, zařazený do Národního programu4. Chov a plemenitba je pod záštitou svazů a klubů chovatelů jednotlivých druhů či přímo plemen a dalších institucí.

 

Plemena zařazená do GZ

Národní program ochrany a využití genetických zdrojů hospodářských a užitkových zvířat, ryb a včel v České republice zahrnuje mezi genetické zdroje (dříve tzv. genové rezervy, GZ) některá původní plemena či linie. Mezi genetické zdroje České republiky jsou od roku 1992 (případně od roku 1996) zařazeny5:

skot – česká červinka, český strakatý skot

ovce – šumavská ovce (šumavka), valašská ovce (valaška)

kozy – koza bílá krátkosrstá (dříve koza bílá krátkosrstá bezrohá), koza hnědá krátkosrstá

koně – starokladrubský kůň, huculský kůň, slezský norik, českomoravský belgický kůň

prasata – přeštické černostrakaté prase

králíci – český strakáč, český luštič, český albín, český červený, český černopesíkatý, moravský modrý, moravský bílý hnědooký

nutrie – plzeňská tříbarevná (přeštická), standardní českého typu, stříbrná (moravská)

drůbež – česká slepice zlatá kropenatá (česká zlatá kropenka), husa česká (husa česká chocholatá)

ryby – kapr obecný, pstruh duhový, pstruh obecný forma potoční, lín obecný, sumec velký, jeseter malý, vyza velká, síh peleď, síh maréna

 

Skot

Biologie - česká červinkaZ přežvýkavců je to česká červinka, jediné původní plemeno skotu z ČR. Červinky se rozdělovaly podle oblastí např. líšňanské, chebské. Lišily se zbarvením a dojivostí. V 70. letech, i když se regenerace tohoto plemene nesetkala s pochopením, byla chována 3 stáda o cca 350 kusech krav. Ke konci 80. let 20. století (roku 1987) se regenerace ujala Vysoká zemědělská škola v Praze (nyní Česká zemědělská univerzita v Praze), která nakoupila na školní podnik Lány cca 20 kusů tohoto plemene. V roce 1996 s pomocí polských a německých červinek bylo stádo rozšířeno na cca 70 jedinců. Chovem a regenerací se také zabývá Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a ČZU, dále jsou chovány soukromými chovateli. V roce 1992 bylo toto původní české plemeno zařazeno mezi GZBiologie - český strakatý skot. Užitkovost se pohybuje na 1. laktaci okolo 2 880 kg mléka na laktaci 3. – 4. o 1 000 kg více (3 880 kg). Mají celopláštově červené zbarvení se žlutým nádechem, tmavé konce rohů, mulec a paznehty. Český strakatý skot je jedno z nejrozšířenějších plemen v ČR. Řadí se do skupiny horského strakatého skotu. Vznikl ve 30. letech 20. století. Po 2. světové válce došlo ke změně užitkovosti z trojstranné užitkovosti mléko–maso–tah na užitkovost dvoustrannou (mléko–maso). V roce 1967 dostal tento skot pojmenování český strakatý skot.

 

Kozy

Biologie - koza bílá krátkosrstáPlemena koz (obě na produkci mléka) jsou koza bílá krátkosrstá, vyšlechtěna převodným křížením v 1. polovině 20. století z původních krajových rázů koz Švýcarska a Německa se sánskými kozly. Dominantní vlastností je bezrohost. Srst bílá a krátká, bez pigmentace, většinou s hrdelními přívěsky. Kozy jsou vhodné pro ruční, tak strojní dojení a pro individuální i stádový chov. Další je koza hnědá krátkosrstá, také vyšlechtěnaBiologie - koza hnědá krátkosrstá převodným křížením původních strakatých a hnědých koz s kozly harckými. Má základní hnědou barvu s úhořím pruhem po celé délce hřbetu a ocasu. Barva těla může mít různé odstíny - tmavě hnědá, červenohnědá, skořicově hnědá. Charakteristický znak je černý trojúhelník za ušima, černý je také mulec, vnitřek uší, břicho, holeň a paznehty. Je vhodná pro individuální, stádový chov i pro ruční či strojní dojení.

 

Ovce

Biologie - valašská ovceValašská ovce je původní plemeno s trojstrannou užitkovostí (mlékomasovlna) ze skupiny cápových ovcí chovaných na Balkáně, přizpůsobené k salašnickému způsobu chovu. K nám se rozšířilo ve 14. století s valašskou kolonizací. Rohy mohou být šroubovité, lyrovitého nebo přímého tvaru a rohatost je častá. Jedná se o hrubovlnné plemeno s vlnou smíšenou. Na jeho podkladě bylo vyšlechtěno plemeno zušlechtěná valaška a na Slovensku zošľachtená valaška. Šumavská ovce pochází z ovce selské. Od 50. let 20. století bylo postupně regenerováno jinými plemeny. Chová se v západní a jižní Šumavě. Plemenný statut šumavská ovce byl ministerstvem zemědělství udělen v roce 1986. V roce 1987 bylo plemeno zařazeno do světového genofondu ohrožených druhů hospodářských zvířat a od roku 1992 tvoří genetický zdroj ovcí v ČR. Patří mezi plemena s trojstrannou užitkovostí (masomlékovlna). Je vhodné k chovu v horských oblastech. Hlava beranů mírně klabonosá, výskyt rohů možný, bahnice jsou převážně bezrohé. Řadí se mezi polojemnovlnná až polohrubovlnná plemena s bílou a smíšenou vlnou6,7,13.

 

Prasata

Biologie - přeštické černostrakaté praseZ prasat je to přeštické černostrakaté prase, původně se vyskytovalo především v oblasti západních Čech v okolí Přeštic, Domažlic a Klatov. Kolem roku 1850 byl původní ráz český hřebenáč zušlechťován importy z Anglie a Německa. Vytvořila se prasata karlovická a přeštická. Karlovický ráz postupně vymizel. Ve 2. světové válce byl chov strakatých plemen zakázán. Od 50. let 20. století až do uznání plemenem v roce 1964 byla prasata přeštického rázu dále zušlechťována např. pietrain a saddleback, a začátkem 80. let 20. století německé sedlové prase. V roce 1992 bylo zařazeno do GZ. Od roku 1996 je plemeno chováno jako genetický zdroj v uzavřené populaci. Je kombinované užitkovosti mezi tzv. masosádelné. Je vhodné pro produkci šunkových, masných a sádelných prasat 6,7,13.

 

Husy

Z drůbeže je to česká husa a česká husa chocholatá vzniklé ze zbytkuBiologie - česká husa chocholatá selských hus založením populace původních domácích hus ve 30. letech 20. století. Husy byly ojediněle chované zejména v západních Čechách, kde nedocházelo ke křížení s cizími plemeny hus. Po 2. světové válce se s českou husou realizovaly pokusy s intenzivním chovem ve velkochovu. Současná populace českých hus vznikla z několika jedinců chovaných u drobných chovatelů. Česká husa chocholatá byla vyšlechtěna v 80. letech 20. století z populace českých hus ve východních Čechách. České husy mají velmi jemné a elastické peří, s vysokým podílem prachového peří a vysokou kvalitu peří. Maso je šťavnaté a chutné, vynikající kvality, plemeno oproti jiným plemenům hus je méně sádelné7,10,11,13.

 

Slepice

Biologie - česká slepice zlatá kropenatáČeská slepice zlatá kropenatá pochází ze slepice selské široce rozšířené v Čechách i na Moravě do poloviny 19. století. Od 50. let 19. století byly původní domácí slepice kříženy s plemeny slepic ze zahraničí. K regeneraci slepic došlo roku 1913 panem Škodou, a dále roku 1915 panem Sedlákem ze zbytků selských slepic chovaných v západních Čechách a na Českomoravské vysočině. Čestmír Sedlák se zabýval hlavně českými zlatými kropenkami (z komorovického kmene, plemen uznáno 1924-5) a věnoval se „češkám“ černobílým a bílým. Roku 1936 bylo zařazeno mezi plemena hospodářsky významná a jejich chov začal podporovat stát. Od konce 2. světové války došlo k úpadku chovu českých slepic. Zahrnují několik dalších barevných rázů mimo zlatý kropenatý (další název česká zlatá kropenka), stříbrný kropenatý, stříbrně zbarvený, bílý a koroptví a v minulosti i další (černý a černobílý)7,10,11,13 

 

Koně

Biologie - huculský kůňZ koní jsou mezi genové rezervy zařazena 4 plemena. Naše jediné autochtonní plemeno je starokladrubský kůň. Pochází z hřebčína Kladruby nad Labem, který je 4. nejstarším evropským hřebčínem a od počátku byl určen pro produkci kočárových koní. V roce 2002 byl starokladrubský hřebčín spolu s kmenovým stádem běloušů uznán národní kulturní památkou. Kladrubský kůň je náš nejmohutnější teplokrevník. Chová se ve 2 barevných variantách: bělouši a vraníci. Typickým znakem je klabonosá hlava s výrazným okem. Je pro něj typický výrazný, pravidelný a kadencovaný chod s vysokou akcí hrudních končetin6,7,8,13. Využívá se k ceremoniálním a reprezentačním účelům, Biologie - slezský norikv soutěžích, u Policie ČR, v drezurním, barokním i rekreačním ježdění. Huculský kůň je malé horské plemeno z Karpat z Bukoviny chovaný tamními „Huculi“. Importován byl v roce 1922. Po 2. světové válce se chov koní rozpadl a koncem 60. let hrozilo plemeni vymizení. V roce 1979 byl zařazen do chráněného genofondu původních a primitivních plemen hospodářských zvířat FAO a v roce 1993 bylo toto plemeno prohlášeno genovou rezervou ČR. Osvědčil se v armádě. Nejčastější barvou bývá hnědák všech odstínů, běžní jsou plaváci a ryzáci6,7,9,13. Využívá se pro rekreační ježdění, výcvik dětí, hipoterapii, popř. lehký zápřah. Z chladnokrevných plemen to je slezský norik. Vznikl na severu Moravy a ve Slezsku na bázi domácích chladnokrevných klisen připouštěnými (od r. 1875) noriky z Rakouska a Bavor. V letech 1910 – 1970 bylo plemeno nazýváno moravský chladnokrevník. Statut GZ získal v roce 1995. Barvou převládají ryzáci. Biologie - českomoravský belgický kůňVyužití slezského norika je v těžkém tahu, hipoterapii či rekreačním ježdění. Českomoravský belgický kůň (ČMB) vznikl na území Čech a Moravy. Zakladatelem chovu ČMB (dříve českého chladnokrevníka) byl norik. Vliv norika postupem času mizel. Křížením s belgickými koňmi v letech 1920–1930 s místní populací vzniklo drobnější plemeno. V roce 1995 byla založena plemenná kniha, v roce 1999 byl zařazen do GZ. Barvou převládá ryzák, jsou i hnědáci a bělouši (červený, hnědý). Má bohatou světlou hřívu a ohon, nohy s typickými rousy6,13.

 

Králíci

Biologie - moravský modrý králíkZ králíků je mezi GZ zařazeno 7 plemen. Moravský modrý (Mm) je jediné velké plemeno zařazené do GZ. Byl vyšlechtěn před více než 100 lety. Jeho hmotnost přesahuje 5,5 kg. Po celém těle je ocelově modrý se světlým odstínem, stejnoměrně rozšířeným bez tmavších skvrn. Duhovka je modrošedá, drápy tmavě rohovité. Český červený (Čč) byl vyšlechtěn kolem roku 1940 panem Svobodou. Hmotnost je v rozmezí 2,5 až 3,25 kg (malé plemeno). Krycí chlup (pesíky) je výrazně červenožlutý a stejnoměrně rozložený po celém těle. Nepatrně světlejší může být břicho a spodina pírka. Podsada je matnější než pesíky s červenožlutým nádechem. Oči jsou hnědé s tmavší panenkou. Český černopesíkatý (Ččp) vyšlechtěn v roce 1945 panemProvazníkem s hmotností od 2,5 do 3,25 kg. Barva podsady je čistě bílá po celém těle. Barva pesíků je také na celém těle čistě bílá, se stejnoměrným popelavým nádechem (závojem). Závoj je tvořen Biologie - český albínpřečnívajícími tmavými až černými konečky pesíků. Ty jsou rozloženy po těle s výjimkou divokých znaků. Tyto divoké znaky jsou čistě bílé. Oči mají tmavohnědou barvu. Český strakáč (ČS) byl vyšlechtěn již v 18. století (z venkovských králíků). Jeho hmotnost (střední plemeno) by se měla pohybovat od 3,3 do 4 kg. Barva je čistě bílá v pesících i podsadě u všech barevných rázů. Kresba se skládá z kresby hlavy a ostatních částí těla. Kresba na hlavě (tzv. motýlek, skráňové skvrny, oční kroužky a zabarvení uší). Kresba na ostatních částech těla zahrnuje úhoří pruh od zátylku až po horní část pírka, boční kresby a zbarvení horní části pírka. Na bocích v zadní části těla je několik symetricky rozmístěných (ideálně 3 až 5) skvrn. Původní kresba je černá. V současné době je do GZ zařazen pouze barevný ráz černý (ČSč), plemeno je ale také v dalších barevných rázech chováno, jak např. modrý (ČSm), havanovitý (ČShav), černožlutý (ČSčž), žlutý (ČSž), železitý (ČSžel) a Biologie - český černopesíkatý králíkdalších. Český albín (ČA) byl vyšlechtěn v roce 1928 profesorem Žofkou. Hmotnost králíků je od 4 do 5 kg. Barva pesíků a podsady čistě bílá po celém těle, lesklé pesíky vytvářejí stříbřitý nádech. Barva očí je růžová s karmínovou panenkou. Český luštič (ČL) byl vyšlechtěn kolem roku 1945 p. Pémem. Hmotnost od 3,5 do 4,25 kg. Pesíky jsou špinavě žluté barvy s jemným šedomodrým nádechem. Na hlavě a uších, břiše a bocích těla je zbarvený závoj šedavě modrý. Barva očí modrošedá až hnědomodrá. Podsada by měla být červenavě žlutá s velmi úzkým proužkem šedobílé barvy u kBiologie - český luštičůže. Podsada na břiše je světlejší, přechází do krémového tónu. Při křížení neovlivňuje barevnost jiných plemen a využívá se testování zbarvení jiných králíků, jeho zbarvení vůči jiným je recesivní. Moravský bílý hnědooký (Mbh) byl vyšlechtěn na počátku 80. let 20. století v blízkosti Brna, je to nejmladší plemeno vyšlechtěné na území České republiky. Hmotnost se pohybuje od 3,3 do 4 kg. Barva pesíků a podsady je čistě bílá bez nádechu jiné barvy, stejnoměrně rozmístěná po celém těle i na hlavě a uších. V srsti jsou extrémně potlačené černé konečky pesíků. Oči má hnědé s tmavou až černou panenkou7,12,13. 

 

Nutrie

Biologie - česká standardní nutrieDalšími z kožešinových zvířat zařazenými v genetických zdrojích jsou 3 plemena nutrií. Česká standardní nutriebyla vyšlechtěna dlouholetým výběrem v Čechách ze standardní nutrie.Vyniká oranžovým zbarvením boků, srst na hřbetě je tmavohnědá, na břiše světlehnědá. Také okolo očí a uší má srst oranžový nádech. Stříbrná nutrie (moravská)byla vyšlechtěna v 70. letech chovateli v okolí Brna. Pesíky na hřbetě jsou tmavě šedé až šedofialové s více nebo méně významným prostříbřením – bílými nepigmentovanými prstenci. Některé chlupy mají pigmentovanou vrcholovou část. Na spodině boků a na břiše je krycí srst světlejší, platinově bílá. Podsada je na břiše šedá, na bocích šedomodrá, směrem ke hřbetu tmavší. Kůže je pigmentovaná, oko hnědé. Část krycích chlupů zejména na hřbetě má pigmentovanou špičku. Podsada je na břiše šedá, na bocích a směrem ke hřbetu tmavší. Kůže je pigmentovaná, oko hnědé. Přeštická (vícebarevná) nutrie byla vyšlechtěna na Přešticku, (Hřeben a Bouda) počátkem 80. let. Základní barva je bílá. PigmBiologie - přeštická nutrieentovaná srst se nachází v okolí očí a uší, na hřbetě a zádi. Záď je intenzivněji pigmentovaná. Nos i hrudní končetiny jsou bez pigmentu, prsty pánevních končetin částečně pigmentované. Pigmentovaný ocas má tmavou špičku. Oční duhovka je hnědá. Přeštická vícebarevná nutrie má základní barvu bílou, hnědě pigmentovaná srst se nachází okolo očí a uší, na hřbetě a zádi, která je tmavšího hnědého odstínu. Nos ani hrudní končetiny nejsou pigmentované, ocas je pigmentovaný s tmavou špičkou. Oční duhovka je hnědá7,12,13.

 

Ryby

Do GZ ryb je zařazen kapr obecný, u něhož je v současné době hospodářsky významných 7 plemen a 2 linie – např. jihočeský lysec (BV), telčský lysec (Te), žďárský lysec (Žď-L), žďárský šupináč (Žď-Š), jihočeský kapr šupinatý (C 73), mariánskolázeňský kapr šupinatý (ML) a syntetická linie C 434, C 435. Dalším je pstruh duhový se třemi liniemi PdD75, PdM, PdD66 a pstruh obecný – forma potoční. Ve šlechtění lína má ČR světovou prioritu a chová zcela ojedinělý genofond, od roku 1979 udržuje ve VÚRH (Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický ve Vodňanech) původní krajové populace, ze kterých bylo založeno osm linií (vodňanská, mariánskolázeňská, táborská, zlatá, velkomeziříčská, modrá, hlubocká a kož92). Sumec velký je chován většinou extenzivně, z umělého výtěru vlastních geneticky nespecifikovaných obsádek. Ve VÚRHbyly založeny výchozí linie z populací autochtonních divokých populací z povodí Labe a Moravy, vodňanská a hlubocká, od roku 1994 je zakládána populace z odlovů autochtonních dunajských sumců z oblasti Gabčíkovo. Jeseter malý a vyza velká se udržují v rozmnožovacím chovu v čisté formě. Ze síhovitých ryb jsou do genetických zdrojů zařazeni síh peleď a síh maréna. V roce 1992 zahájil VÚRH projekt záchrany čistých druhů cílem obnovit a rozšířit jejich chov v čisté podobě14.

 

Autorka: Gardiánová Ivana, DEP-stáj, FAPPZ, ČZU v Praze, zpracováno v rámci MSM 6046070901

 

Citované zdroje

1Mácha J. 1993. Genové zdroje hospodářských zvířat. Pobočka VTS AF VŠZ Brno

2GZ1. Genetické zdroje. Citováno 21. 6. 2012. dostupné z (http://www.genetickezdroje.cz/index.php?p=co_jsou_geneticke_zdroje&site=default)

3Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon) na zákon č. 344/2006 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky č. 477/2006 a 478/2006 Sb.

4GZ2. Genetické zdroje. Citováno 21. 6. 2012. dostupné z (http://www.genetickezdroje.cz/index.php?p=zakony_a_predpisy&site=default)

5GZ3. Genetické zdroje. Citováno 21. 6. 2012. dostupné z (http://www.genetickezdroje.cz/index.php?p=narodni_program_uvod&site=default)

6Sambraus K., H., 2006. Atlas plemen hospodářských zvířat. 1. vyd., Brázda, Praha, 296 s.

7Špaček F. a kol., 1987. Atlas plemen hospodářských zvířat. SZN, Praha. 264 s.

8ŘPK STK. Řád plemenné knihy starokladrubského koně. 2005. Národní hřebčín Kladruby nad Labem

9ŘPK. Řád plemenné knihy huculských koní. 1998. Asociace chovatelů huculského koně, Pardubice. 15 s.

10Pavel I., Tuláček F. 2006. Vzorník plemen drůbeže. 1. vyd. ČSCH. Praha. 411 s.

11Tuláček F. a kol. 1986. Vzorník plemen drůbeže. 1. vyd. SZN. Praha. 336 s.

12Zadina J. 2003. Vzorník plemen králíků, 1. vyd. Praha. ČSCH. 371 s.

13Metodiky ochrany jednotlivých plemen + informace k jednotlivým plemenům zařazeným do GZ. Citováno 21. 6. 2012. dostupné z dle druhu (http://www.genetickezdroje.cz/index.php?p=.....&site=default)

14 GZ4. Genetické zdroje – ryby. Citováno 21. 6. 2012. dostupné z http://www.genetickezdroje.cz/index.php?p=ryby&site=default

 

Pro vložení komentáře se musíte přihlásit.

feed-image RSS

Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.

Copyright © 2017 Vertebratus|obnovuje neurony. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.