I make a list of the best web hosting comapnies. Buy professional business templates online.

Timáliovci: rodina na prvním místě

rating iconHodnocení uživatelů:  / 2
NejhoršíNejlepší 
date icon Vytvořeno: 24. říjen 2012
Vytisknout
category icon Kategorie: Etologie author icon Autor: Radomír Dohnal

Timáliovec pruhokřídlý (Pomatostomus ruficeps; foto: Aviceda, Wikimedia)Navzdory obecnému předpokladu i příroda se umí zeptat: „Co za to?“. To ostatně demonstruje také případ timáliovce pruhokřídlého (Pomatostomus ruficeps). Tento nenápadný padesátigramový australský pěvec byl světu dodnes znám vytvářením větších skupin jedinců, kteří svorně navzájem pečují o potomky. Zdálo by se, že tento druh je krásným příkladem „kooperativní péče“ o potomstvo, mechanismu, jehož evoluční původ je velmi diskutovaným tématem.

Při bližším sledování se však ukázalo, že zatímco někteří se mohou doslova přetrhnout, aby nakrmili cizí mláďata, jiní se starají spíše sami o sebe a mláďata krmí jen sporadicky1. Jak to tedy s péčí o mláďata a nezištnou pomocí u timáliovců vlastně je?

 

Helpers

Kooperativní péče o mláďata je dnes vysvětlována dvěma protichůdnými teoriemi. První tvrdí, že pomocí příbuzným s podobnou „rodinnou“ DNA se nepářící jedinec nepřímo podílí na přenosu „téměř svých vlastních“ genů2. Alternativní teorie tvrdí, že pomáhající jedinec jedná v podstatě ze sobeckých důvodů a že pomocí komukoliv ze „své“ skupiny napomáhá svému komfortu, například většímu bezpečí3.

Kooperativní péče o mláďata, do které vstupují nepářící se jedinci (tzv. helpers), má mnoho podob. Nejčastějším modelem je účast dospělých (adultních) příbuzných, či spíše nedospělých (sub-adultních) jedinců, kteří si svou péčí o novou generaci potomků musí nejprve výhody přístupu k páření zasloužit4. Zdá se tedy, že hlavní silou, jež stojí za evolučním vývojem mechanismu kooperativní péče, je schopnost nejprve rozpoznat a následně stanovit svou míru příbuznosti s těmito mláďaty5.

U většiny obratlovců je poměrně častým jevem, že pečující jedinec se postará častěji o příbuzné mládě než nepříbuzné6. S vyšší frekvencí se tento jev logicky objevuje u druhů žijících v rodinných skupinách7. Jenže výhody, plynoucí celé skupině z existence pomáhajících „tet a strýců“, prozatím nedokážou vysvětlit vznik opatrovnických mechanismů, v jejichž rámci dochází i k péči o nepříbuzné jedince8. Děje se tak totiž často, aniž poskytovateli pomoci kyne nějaký okamžitý zisk.


Proč pomáhat i nepříbuzným?

„Sobecká“ teorie vidí v této pomoci nepříbuzným jedincům hned dvě výhody. Aktivní benefit, kdy se pomoc nepříbuznému jedinci projeví ve zvětšení celé skupiny3 , pak odpovídá říkance „Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.“

Pasivní benefit pak přináší odměnu v příslibu budoucího snížení množství pečovatelské práce, protože o mláďata se tak bude starat více jedinců2. Ani jednu z obou lákavě znějících hypotéz se však zejména u ptáků a savců prozatím nepodařilo solidně podložit. Pomáhají tedy nepářící se jedinci pro výhody plynoucí z nepřímého přenosu vlastních genů, anebo kvůli „sobeckým“ výhodám plynoucích z růstu jejich skupiny?

Objasnit vznik mechanismu kooperativní péče a pravou podstatu nezištné péče a současně pozorovanou nevyváženou dělbu práce u pomáhajících timáliovců se pokusili vědci z univerzity v Novém Jižním Walesu (UNSW). Lucy Brownová, hlavní autorka studie, chtěla rozmotat pletenec vzájemných vazeb a vztahů s pomocí odebraných krevních vzorků timáliovců a rovněž sledováním frekvence jejich návštěv v jednotlivých hnízdech.

 

Geny hrají svou roli 

U timáliovců pruhokřídlých je hnízdění bez helperů vzácné a jen zřídkakdy úspěšné5. V pozorovaném vzorku s počtem 371 hnízd v období 2006–2008 se jen 6 % obešlo bez péče spolubydlících. V období hnízdění, mezi prosincem až červnem, vytvářejí malá společenství o průměrném počtu 23 jedinců6. Ti se společně starají o mláďata, kterých se v rámci „kolonie“ sejde mezi dvěma až patnácti.

O mláďata se tu výrazně starají i nepářící se jedinci. Ačkoliv často migrují mezi vytvořenými hnízdními skupinkami, s velkou pravděpodobností (89 %) je nalezneme každý rok v té samé skupině.

Tým Brownové připravil experiment, v jehož rámci byli nejprve odchyceni jedinci z každé skupiny, aby jim mohl být odebrán krevní vzorek a mohli být individuálně očipováni. Následovalo vybavení jednotlivých hnízd elektronickými čtečkami, které automaticky zaznamenávaly počet návštěv jednotlivých ptáků u mláďat.

Výsledky poukázaly na zvýšenou frekvenci krmení mláďat od nepářících se jedinců, kteří byli v příbuzenském vztahu s mláďaty, zatímco nepříbuzní nepářící se jedinci přinášeli mláďatům krmení jen sporadicky, a to v průměru třikrát méně často1.

 

„Fakt, že timáliovci preferují pomoc svým příbuzným, bratrům a sestrám, ukazuje, že za vznikem mechanismu kooperativní péče stojí snaha o nepřímé šíření vlastních genů,“ shrnuje výsledek Brownová. „I u nepářících příbuzných jedinců je tedy vlastní rodina na prvním místě.“

 

Originální separát: L. E. Browning, S. C. Patrick, L. A. Rollins, S. C. Griffith, A. F. Russell. Kin selection, not group augmentation, predicts helping in an obligate cooperatively breeding bird. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 2012

 

 Citované zdroje

1Browning L. E., Patrick S. C., Rollins L. A., Griffith S. C. & Russell A. F. 2012: Kin selection, not group augmentation, predicts helping in an obligate cooperatively breeding bird. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences

2Cornwallis C. K., West S. A. & Griffin A. S. 2009: Routes to indirect fitness in cooperatively breeding vertebrates: kin discrimination and limited dispersal. J. Evol. Biol. 22, 2445–2457

3Russell A. F., Sharpe L. L., Brotherton P. N. M. & Clutton-Brock T. H. 2003: Cost minimization by helpers in cooperative vertebrates. Proc. Natl Acad. Sci. USA 100, 3333–3338

4Hamilton W. D. 1964: The genetical evolution of social behaviour I & II. J. Theor. Biol. 7, 1–82Emlen S. T. 1995 An evolutionary theory of the family. Proc. Natl Acad. Sci. USA 92, 8092–8099

5Kokko H., Johnstone R. A. & Clutton-Brock T. H. 2001: The evolution of cooperative breeding through group augmentation. Proc. R. Soc. Lond. B 268, 187–196

6Clutton-Brock T. H., Russell A. F., Sharpe L. L., Young A. J., Balmforth Z. & McIlrath G. M. 2002: Evolution and development of sex differences in cooperative behavior in meerkats. Science 297, 253–297

7Clutton-Brock T. H. 2002: Breeding together: kin selection and mutualism in cooperative vertebrates. Science 296, 69–72

8Woolfenden G. E. & Fitzpatrick J. W. 1978: The inheritance of territory in group-breeding birds. Bioscience 28, 104–108

 

Pro vložení komentáře se musíte přihlásit.

feed-image RSS

Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.

Copyright © 2017 Vertebratus|obnovuje neurony. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.