I make a list of the best web hosting comapnies. Buy professional business templates online.

Medvědi nevědí, ale medvědice mají jasno

rating iconHodnocení uživatelů:  / 3
NejhoršíNejlepší 
date icon Vytvořeno: 31. srpen 2013
Vytisknout
category icon Kategorie: Etologie author icon Autor: Radomír Dohnal

Medvědice (Ursus arctos horribilis) s GPS obojkem a mládětem (foto: John Good, U.S. National Park Sevice)Samice medvědů grizzly (Ursus arctos horribilis) sází při výběru vhodného území pro odchov mláďat na zkušenosti předávané po generace v mateřské rodové linii. Alespoň to potvrzuje terénní výzkum týmu zoologů z kanadské univerzity v Albertě. Dlouhou dobu totiž byla otevřena diskuse, zda je pro přežití tohoto druhu podstatnější habitat s dostatečnou potravní nabídkou, anebo spíše optimálním vegetačním pokryvem. Studie, jejíž praktický význam tkví především v přínosu pro praktický management dnes pozvolna mizejícího druhu severoamerických medvědů, však vůbec nepatřila mezi ty nenáročné. Sledovat několik let volně žijící šelmy při pohybu otevřenou přírodou, a zjišťovat jejich habitatové preference, bylo velmi komplikované.

 

Vliv na fitness jedince 

Výběr vhodného habitatu je behaviorální proces, který v konečném důsledku ovlivňuje fitness jedince i demografické charakteristiky celé populace1. Optimální preferované území, které bude poskytovat dostatek potravy i úkrytů, se v konečném důsledku projeví vyšším fitness jedince, a jeho schopností přenést své geny do další generace.

Otázkou zůstává, jaký mechanismus za habitatovou selekcí stojí – je podmíněn specifickým chováním jedince, nebo spíše genetickými faktory2?  S testováním „genetické“ hypotézy je to ale u volně žijících zvířat, zvláště pokud váží až 450 kilogramů a mají spoustu ostrých zubů a drápů, trochu těžší. U společensky žijících živočichů lze navíc předpokládat, že jejich výběr bude pravděpodobně ovlivněn imprintingem (vtištěním vzoru chování rodičů) nebo sociálním učením3.

 

Matriarchální linie 

Technika a vhodně zvolená metodika však takový výzkum usnadňuje – proto se zoologové z Alberty rozhodli pro kombinaci genetického profilování jedinců (stanovení jejich vzájemné příbuznosti) společně s využitím GPS radiotelemetrie (krční límce s vysílačem signálu) pro průběžné monitorování jejich celoročního pohybu na různých typech území4. To umožnilo efektivně otestovat hypotézu, zda pro habitatovou selekci sehrává větší roli genetika (instinkty), anebo rodičovská péče (učení).

Podstatný je i fakt, že model „učení“ se nese po matriarchální linii, samci se totiž péči o mláďata nevěnují. Ani v dospělosti pak nevykazují preference k žádnému konkrétnímu habitatu. Pokud by tedy dostatečně velký vzorek vzájemně spřízněných samic (matka-dcera) vybíral shodné typy území, mohla by hypotéza o učení být průkazná.

 

Náročný výzkum velmi mobilního druhu 

Samci medvěda grizzlyho nevykazují preferenci ke stanovištím (foto: Shellie, CC 2.0)Je ale zapotřebí si uvědomit (pořád myslete na ty zuby a drápy), že medvědi grizzly jsou označováni za všežravce s velkou mobilitou5. V praxi se to projevilo už při odchytu kvůli označení a odběru vzorků dvaatřiceti dospělců a čtyř subadultních jedinců. Samotná „odchytová“ fáze totiž trvala tři roky (mezi lety 1999-2002), s využitím vrtulníku. A to bylo celkem pro potřeby výzkumu sledováno „jen“ dvaadvacet samic a deset samců. Průběžný monitoring těchto jedinců nadále znamenal pravidelné mapování plochy 9 752 kilometrů čtverečních.

Vytipovat na tak obrovské ploše, v rozmanité krajině, jednotlivé specifické „habitaty“ byl taky oříšek. Typově shodná území (s podmínkou padesátky výskytů ročně) byla nakonec rozlišena s pomocí leteckého snímkování. Jednalo se jak o uzavřené jehličnaté porosty (37,2 % sledované plochy), opadavé lesy (2,7 %), křovité mokřady (6,3 %), břehové porosty (4,3 %) nebo antropogenní krajinu (3,9 %). Zbývalo jen, vyhodnotit sesbíraná data lokací, kterých se za čtyři léta monitoringu nashromáždilo 31 8494.

 

Výsledky potvrdily předpokládanou hypotézu – výraznou míru individuality jedinců (samic) při výběru habitatů. Ta byla částečně vysvětlena rodinnou příbuzností – mladé samice si vybíraly ke svému dalšímu životu s velkou pravděpodobností podobné typy míst, jako jejich matky. Nejvíce patrné to bylo v období na přelomu léta a podzimu (méně na jaře). Samci oproti tomu (dle očekávání) nevykazovali žádnou známku preferencí k nějakým stanovištím4. Staré medvědice tedy učí své dcery, jaká místa jsou pro jejich budoucí život nejlepší.

 

Originální separát: Scott E. Nielsen, Aaron B. A. Shafer, Mark S. Boyce, Gordon B. Stenhouse. Does Learning or Instinct Shape Habitat Selection? PLoS ONE, 2013; 8 (1)

 

Citované zdroje 

1Fretwell S. D &Lucas H. R. 1970> On territorial behaviour and other factors influencing habitat  distribution in birds. I. Theoretical development. Acta Bioth 19: 16–36

2Wecker S. C. 1964: Habitat Selection. Sci Amer 211: 109–116

3Breed M., Sanchez L. 2010: Both environment and genetic makeup influence behavior. Nature Educ Knowl 1: 10

4Nielsen S. E., Shafer A. B. A., Boyce M. S. &Stenhouse G. B. 2013: Does Learning or Instinct Shape Habitat Selection? PLoS ONE, 2013; 8 (1)

5Schwartz C. C., Miller S. D. &Haroldson M. A. 2003: Grizzly bear. In: Feldhamer G., Thompson B. &Chapman J., editors. Wild Mammals of North America. Baltimore, MD: The Johns Hopkins University Press. pp 556–586

 

Pro vložení komentáře se musíte přihlásit.

feed-image RSS

Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.

Copyright © 2017 Vertebratus|obnovuje neurony. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.