|
|
Začtěte se do novinek a aktualit z vertebratologie...
Naleznete zde vybrané kompletní články našich autorů, kteří jsou odborníky ve svém oboru.
I Vy se můžete zařadit mezi elitu našich autorů! Chtěli byste?
 Rozmístění zvířat v heterogenním životním prostředí je nenáhodné a odpovídá nárokům jednotlivých druhů na biotické a abiotické podmínky1,2. Poznání těchto nároků, které na jedné straně determinují rizika (např. predace) a na druhé straně výhody (např. dostatek potravy), je určující pro pochopení výskytu jednotlivých druhů3. Zároveň je klíčové jako podklad pro správný ochranářský management ohrožených druhů.
Speciální pozornost ochránci přírody často věnují nejzranitelnějším ontogenetickým stadiím, kterými jsou vajíčka a mláďata4, jejichž habitatové nároky se od nároků dospělců mohou dramaticky lišit5. Vysokou mortalitou vajec i mláďat trpí například krokodýli6. Jejich mláďata nejčastěji najdeme v mělkých vodách, ale důvody proč si mláďata vybírají právě toto prostředí, zůstávají neznámé. Vhodným druhem pro studium této problematiky je krokodýl Johnstonův (Crocodylus johnstoni). Jde o menší druh krokodýla, který je ve své australské domovině pod predačním tlakem i od svého většího příbuzného krokodýla mořského (Crocodylus porosus).
 Rostliny i živočichové se při výběru nového místa pro život řídí evolučně osvědčenými vodítky, které jim pomáhají určovat kvalitu prostředí. Současná krajina mění vlivem člověka svou tvář k nepoznání velmi rychle – ať už hovoříme o kácení deštných pralesů pro získání dřeva či orné půdy, změně chemizmu vody vlivem lodní dopravy na velkých řekách nebo o stavbě logistických skladů poblíž středoevropských metropolí. Všechny tyto děje významně ovlivňují populace volně žijících živočichů i rostlin. Vyhrává zde ten, kdo dokáže „udržovat krok s dobou“, tj. dokáže se na rychlé změny v prostředí rychle a snadno adaptovat15. Kdo tuto schopnost nemá, se může lehce zmýlit6,8. Znak, který v evoluční minulosti živočichů a rostlin indikoval kvalitu prostředí, v nově nastalých podmínkách totiž stejnou informaci již neposkytuje19,22. Chyba, ke které pak dojde vlivem výběru špatné možnosti, může vést až do slepé uličky tzv. „ekologické pasti“2,6,7,18,21.
Například samci rosničky kubánské (Osteopilus septentrionalis) jsou v době páření přitahováni k imobilní samici, která jim svou nehybností dává najevo, že je připravena ke kopulaci14. Jako jiní obojživelníci trpí i tento druh zvýšenou mortalitou v důsledku silniční dopravy. Dojde – li k usmrcení samice vozidlem, samec ji vidí nehybnou, považuje ji tedy za připravenou k páření, snaží se s ní kopulovat, sám se tak ale vystavuje zvýšenému riziku usmrcení kolem jedoucím vozidlem. Základní podmínkou přítomnosti ekologické pasti je, že jedinci musí preferovat špatné místo před dobrým21.
 Rozpoznávání příbuzných, které lze definovat jako schopnost rozlišovat geneticky příbuzné a nepříbuzné jedince a dle tohoto rozlišení schopnost se k nim odlišně chovat, je předpokladem mnoha typů sociálního chování1. Zásadní roli sehrává tato způsobilost při výběru sexuálního partnera, jednak totiž může zabránit nežádoucímu inbreedingu2 a dále může být nenahraditelnou při kooperaci mezi jedinci. Ta by totiž podle teorie inkluzivní fitness měla být výsledkem příbuzenských vztahů3. Rozpoznávání příbuznosti je velmi podstatné i ve vztahu matka a mládě, a to zejména právě u druhů s kooperativní péčí o mláďata4. Z pochopitelných důvodů jsou pro výzkum rozpoznávání příbuzných modelovou skupinou hlodavci5. Mnoha důkazy však byla tato schopnost potvrzena i u jiných savců, například i u čeledi koňovitých (Equidae)6,7,8,9.
Koňovití nepředstavují úplně typické zástupce pro výzkum tohoto fenoménu. Obě pohlaví u všech druhů koňovitých po dosažení dospělosti opouštějí svá rodná stáda, což samo o sobě poskytuje jistou ochranu proti inbreedingu10. Případná kooperace mezi jedinci, například v podobě obrany proti predátorům, je také narozdíl od mnoha jiných druhů savců založena na recipročním altruismu, a nikoliv na příbuznosti11. Rovněž typické kooperativní chování, jako společná mateřská péče, se u koňovitých prakticky nevyskytuje12. Tyto charakteristiky sice naznačují, že sociální život koňovitých nevyžaduje vysokou schopnost rozlišování příbuzných, avšak toto tvrzení vyvrací velká řada důkazů6,7,8,9. Stále však scházejí informace o mechanismech, které se při rozpoznávání uplatňují13.
 I přestože již od druhé světové války uplynul nějaký ten pátek, Britové nevědomky zažívají velké invaze průběžně, a to zhruba každých padesát týdnů. Tak by se dal shrnout závěr velké studie, pod kterou se podepsali biologové z Queen Mary, královské univerzity v Londýně, podle níž se v dnešní době vyskytuje v řece Temži okolo stovky nepůvodních druhů sladkovodních ryb, kterých pravidelně přibývá.
Sladkovodní ekosystémy jsou obecně náchylné k usazování nepůvodních druhů, protože jsou silně ovlivněny člověkem1. Mezi nejčastější příčiny přenosu nových druhů do vnitrozemských vodních systémů jsou právě ty spojené s činností člověka. Řada druhů se tak mimo svou původní oblast výskytu dostane například pro své chutné maso, estetickou a zkrášlující hodnotu, ale také jako odhozený balastní materiál nebo přebytečný úlovek smetený z paluby rybářské lodi.
Jen málokde se v otevřené krajině setkáme s tak rychlým šířením nepůvodních druhů jako v říčních tocích. Je to dáno jejich liniovou strukturou, díky které slouží coby komunikační dálnice mezi jednotlivými habitaty2. Nejznámější řeka Velké Británie pak není výjimkou. Mezinárodní přístavy a doky slouží jako živná půda pro všechny nově příchozí živočišné imigranty, kterých je k dnešnímu datu evidováno po ostrovech kolem 20003.
 Madagaskar je z biologického hlediska unikátem naší planety, naprostá většina tamních organismů je vázána jen na tento ostrov. Široké veřejnosti jsou sice velmi známí zástupci obratlovců, lemuři, ale málokdo již o nich ví, jak různorodou a stále velmi záhadnou skupinu živočichů představují.
Lemuři (Lemuriformes) patří mezi poloopice (Strepsirrhini), což je sesterská skupina vyšších primátů (Haplorrhini) zahrnujících také antropoidní linii vedoucí až k člověku. I přesto, že jeho zástupci jsou výhradně endemité Madagaskaru, je tento klad, jak bylo objeveno v posledním desetiletí, nesmírně druhově bohatý. Na základě dnešní systematiky rozlišujeme pět čeledí lemurů, což je dokladem neuvěřitelné diverzity, zvláště uvědomíme-li si, že například v celé neotropické oblasti je počet čeledí všech primátů stejný.
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 28 November 2012
Category: Ekologie
Written by Oldřich Kopecký
Rozmístění zvířat v heterogenním životním prostředí je nenáhodné a odpovídá nárokům jednotlivých druhů na biotické a abiotické podmínky1,2. Poznání těchto nároků, které na jedné straně determinují rizika (např. predace) a na druhé straně výhody (např. dostatek potravy), je určující pro pochopení výskytu jednotlivých druhů3. Zároveň je klíčové jako podklad pro správný ochranářský management ohrožených druhů. 
I přestože již od druhé světové války uplynul nějaký ten pátek, Britové nevědomky zažívají velké invaze průběžně, a to zhruba každých padesát týdnů. Tak by se dal shrnout závěr velké studie, pod kterou se podepsali biologové z Queen Mary, královské univerzity v Londýně, podle níž se v dnešní době vyskytuje v řece Temži okolo stovky nepůvodních druhů sladkovodních ryb, kterých pravidelně přibývá.
