Morfologie
je biologická disciplína zabývající se tvarovými vlastnostmi živočichů a rostlin. Studuje tvar orgánů či jejich celků ve vztahu k ontogenezi jedince a fylogenezi druhu i k jejich funkci a účelu. Před objevením genetických a molekulárně biologických metod byla morfologie jediným vědním oborem, který hodnotil příbuznost jednotlivých taxonů a jejich fylogenezi v průběhu evoluce.
Lidé stejně jako zvířata v kritických situacích – například při útěku před šelmou – reagují prakticky totožně. Uvolnění stresových hormonů je prvním krokem organismu, který nastartuje pohotové reakce, ať už to má být nevyhnutelný boj o život nebo pokus o rychlý únik. Dosud ale nebylo známo, že tato „flight or fight“1 (bojuj nebo uteč) hormonální odpověď organismu může výrazně proměnit těla vyvíjejících se organismů.
Prvním organismem, pro jehož vývojová stádia se působení stresových hormonů ukázalo jako zlomové, jsou žabí pulci. Batrachologové z Michiganské univerzity na nich demonstrovali, že stres, respektive patřičné hormony, se podepíší na vzhledu těla pulců. Při dlouhodobé expozici docházelo laboratorních exemplářů k výrazným morfologickým proměnám2. A to celé proto, že se jim pak s prodlouženým ocáskem snáze a rychleji v riskantním prostředí unikalo predátorům.
Register to read more...
Termoreceptory se vyskytují pouze u tří skupin hadů, a to u hadů hroznýšovitých (Boidae), u hadů krajtovitých (Pythonidae) a u hadů chřestýšovitých (Crotalidae). Tito hadi právě díky termoreceptorům patří mezi nejobávanější lovce. Had pomocí termoreceptorů zachycuje infračervené záření, které je tím intenzivnější, čím je teplota vyšší. Had je tak schopen zaměřit jakoukoli teplokrevnou kořist i v největší tmě, poněvadž termoreceptory rozlišují i teplotní rozdíl menší než 0,2°C. Tento orgán je hady využíván nejen při lovu k zaměření pozice kořisti, ale také k termoregulaci vlastního organismu.
Termoreceptory se nacházejí na hlavě v podobě jamek či štěrbin umístěných ventrálně mezi očima a nosními dírkami. Každá ze štěrbin se skládá z otvoru o průměru 1–3 mm a rozšiřuje se interně v houbovitou dutinu nepravidelného tvaru. Tepelné záření, které vstupuje do dutiny ohřívá membrány, z nichž každá obsahuje několik tisíc receptorů, které reagují na velmi malé změny teploty o velikosti již 0.003°C.1
Receptory jsou pomocí boční sestupné dráhy trojklanného nervu propojeny s mozkem. Vzruch je předzpracován v míše (pouze u chřestýšů), kde se zaostřuje obraz2, který je následně prostorově mapován ve zrakovém centru a sloučen s vizuálními signály3. Receptory jsou tedy jednotlivé buňky, které jsou vysoce prokrvené a inervované. Účelem cév, kromě poskytování kyslíku, je co nejrychlejší zchlazení těchto receptorů, čili jejich neutralizace poté, co byly z podnětu vyhřívané tepelným zářením. Nebýt těchto cév, byly by receptory neustále drážděny.
Register to read more...
Created on 15 August 2013
Category: Morfologie
Written by Radomír Dohnal
Termoreceptory se vyskytují pouze u tří skupin hadů, a to u hadů hroznýšovitých (Boidae), u hadů krajtovitých (Pythonidae) a u hadů chřestýšovitých (Crotalidae). Tito hadi právě díky termoreceptorům patří mezi nejobávanější lovce. Had pomocí termoreceptorů zachycuje infračervené záření, které je tím intenzivnější, čím je teplota vyšší. Had je tak schopen zaměřit jakoukoli teplokrevnou kořist i v největší tmě, poněvadž termoreceptory rozlišují i teplotní rozdíl menší než 0,2°C. Tento orgán je hady využíván nejen při lovu k zaměření pozice kořisti, ale také k termoregulaci vlastního organismu.
Dronta mauricijského (Raphus cucullatus) si někteří spíše vybaví pod názvem blboun nejapný nebo ještě známějším označením dodo. Tato vyhynulá ptačí ikona na sebe strhává pozornost nejen vědců, ale také laické veřejnosti. Proto není divu, že vzniklo a do dnešní doby vzniká mnoho záznamů, které se věnují popisu a charakteristikám tohoto druhu. Ve většině případů se ale bohužel jedná o práce nepůvodní, smyšlené a nadsazené. Pátráním po primárních spisech a původních kresbách v naší historii se vědci již dlouho snaží vytvořit reálnou představu o jeho vzhledu i životě. Což je vzhledem k převládající a utkvělé představě o tomto tvorovi jako o tlustém neohrabaném holubovi obtížné. Nicméně vědecké výzkumy sic pomalu, ale jistě tuto představu vyvracejí a vykreslují obrázek, který se lépe slučuje s uvažováním o dodovi jako o reálně existujícím zvířeti biologicky životaschopným v divoké přírodě.
MorphoBrowser (http://morphobrowser.biocenter.helsinki.fi/intro.html) je jedna z výjimečných databází, jejíž podtitul „Surf the dental morphospace“ naznačuje, že na své si v ní přijdou především odontologové. Nepochybně ji ale rovněž využijí i mammaliologové, a dokonce i paleontologové.
