|
|
Jsme internetový portál, který Vás vytáhne z šedého průměru řadové biologie...
Vtáhneme Vás do problematiky biologie, ekologie i evoluce obratlovců.
Oslňte přátele znalostmi získanými díky zajímavostem a aktualitám publikovaným ve webzinu, či článkům v on-line časopisu a dokažte v kvízech, že máte na to, být nazýváni vertebratology.
Jsme prostorem, kde můžete diskutovat, myslet, bavit se a hlavně obnovovat své neurony.
Ekologie
je biologickou vědní disciplínou zkoumající interakce jednak mezi organismy samotnými, dále interakce mezi organismy a prostředím. Tyto vztahy se vyvinuly po řadě generací koexistence v průběhu evoluce a ovlivňují výskyt organismů a jejich hojnost.
 Vzpomínáte na článek Dožijí se mořské želvy příštího století?, který jsme publikovali v březnovém čísle on-line časopisu Vertebratus? Situace s místními populacemi želv byla již tehdy kritická a dnes je bohužel ještě horší…
Na ostrově Sangalaki, kde autorka článku Hanka Svobodová pomáhala želvy chránit, se začal stavět hotel a k tomu je zde každou noc ukradeno a prodáno 10 z 15ti nakladených želvích vajec. Dvanáctiletá snaha o záchranu místních želvích populací tak přichází vniveč…
Register to read more...
 Velryba grónská (Balaena mysticetus) patří mezi kytovce, kteří navzdory své dlouhověkosti dnes prakticky stojí na hraně absolutního zániku. Dnes rozlišujeme čtyři izolované lokální populace1, o jejichž migracích však nevíme téměř nic. Jedná se o druh, který se plně adaptoval na celoroční život v chladných antarktických mořích. Tím ale velryby grónské neúmyslně usnadnily harpunujícím rybářům práci, kteří za dvě století zregulovali početnost špicberské populace ze statisíců na pouhé jednotlivé exempláře2.
Otázku: „Kam se poděly všechny ty velryby?“ se rozhodla zodpovědět oceánografka Kate Staffordová z katedry Aplikované fyziky na Washingtonské univerzitě. O tajemných obyvatelích mořských hlubin se díky jejich minimální početnosti vědělo jen opravdu málo. Ostatně o tom vypovídá údaj o frekvenci pozorování z místa s údajně nejhustší koncentrací. V nehostinných vodách Framovi úžiny (Fram Strait) byly velryby grónské spatřeny již čtyřicetkrát. Jenže za celou dobu od roku 19703.
Register to read more...
 Sovy patří mezi živočichy, kteří pro svůj skrytý život a noční aktivitu často zcela unikají lidské pozornosti. Možná právě proto je některé kultury spojují s moudrostí, věštbami a bohatstvím, jiné naopak s ďáblem či smrtí. V každém případě se však jedná o dokonale přizpůsobené ptáky, jejichž schopnosti z nich dělají jedny z nejúspěšnějších lovců vůbec.
Jednou z našich nejhojnějších sov je kalous ušatý (Asio otus). Odhaduje se, že jeho početnost v České republice odpovídá 4.000–8.000 párům3. Jak již jeho název napovídá, pro kalouse jsou charakteristická péřovitá vztyčená ouška, která z něj společně s nenápadným zbarvením činí poměrně přesnou zmenšeninu výra velkého (Bubo bubo). Právě kalous je druhem, pro něhož je typické shromažďování na zimních nocovištích, pro které v případě sov můžeme používat název „deniště“.
Register to read more...
 Tvorba management plánu na ochranu ohrožených druhů živočichů často vyžaduje vyhodnocení komplikovaných antropogenních a ekologických tlaků1. Život kosatek při severozápadním pobřeží Pacifiku je úzce spjat s jejich hlavní potravou – lososem čavyčou (Oncorhynchus tshawytscha). V letních měsících tvoří lososi až 85 % veškeré potravy kosatek dravých2 (Orcinus orca). Následkem staveb velkých vodních děl ve vnitrozemí a také z důvodu intenzivního rybolovu se počty lososovitých ryb, proniknuvších až k pobřeží, postupně snižovaly, v důsledku čehož klesaly i počty hodujících kosatek. Úměra se zdála být nejprve přímá, leč omezení kvót rybolovu se na nárůstu populace kosatek ve finále neprojevilo. Naopak mezi lety 1995–2002 klesl počet pozorovaných exemplářů o 20 %3. Jak tedy zjistit, co kosatkám nejvíce vadí?
Register to read more...
 Nártoun filipínský (Tarsius syrichta) představoval do nedávné doby pro evropského člověka poměrně neznámý druh. Jistě by neznámým také zůstal a to až do chvíle, kdy by z filipínské přírody zcela vymizel. Jedná se totiž o druh nejen opomíjený ale také velice ohrožený a to kým jiným, než právě lidmi. Díky úsilí českého týmu, vedeného RNDr. Miladou Řehákovou (Petrů), Ph.D. však nártoun filipínský vstoupil do povědomí nejen evropské veřejnosti, ale po dvouleté snaze a nelehkém výzkumu se podařilo vštípit nutnost ochrany nártouna filipínského také filipínské vládě.
Nártoun filipínský je endemickým druhem filipínského souostroví, kde se můžeme setkat se třemi poddruhy nártouna filipínského, a to s Tarsius syrichta syrichta, žijícím na ostrovech Leyte a Samar, Tarsius syrichta carbonarius na ostrově Mindanao a Tarsius syrichta fraterculus obývajícím ostrov Bohol. Další, avšak jen málo prozkoumané populace, nalezneme také na menších filipínských ostrůvcích1. V letech 2000 až 2008 jste se v Červené knize ohrožených druhů mohli dočíst, že pro stanovení míry ohrožení tohoto druhu neexistuje dostatečný počet dat. Od roku 2008 je však již řazen do kategorie NT (Near Threatened = téměř ohrožený), s klesající početní tendencí2.
Register to read more...
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 05 June 2013
Category: Ekologie
Written by Redakce Vertebratus.cz
Tvorba management plánu na ochranu ohrožených druhů živočichů často vyžaduje vyhodnocení komplikovaných antropogenních a ekologických tlaků1. Život kosatek při severozápadním pobřeží Pacifiku je úzce spjat s jejich hlavní potravou – lososem čavyčou (Oncorhynchus tshawytscha). V letních měsících tvoří lososi až 85 % veškeré potravy kosatek dravých2 (Orcinus orca). Následkem staveb velkých vodních děl ve vnitrozemí a také z důvodu intenzivního rybolovu se počty lososovitých ryb, proniknuvších až k pobřeží, postupně snižovaly, v důsledku čehož klesaly i počty hodujících kosatek. Úměra se zdála být nejprve přímá, leč omezení kvót rybolovu se na nárůstu populace kosatek ve finále neprojevilo. Naopak mezi lety 1995–2002 klesl počet pozorovaných exemplářů o 20 %3. Jak tedy zjistit, co kosatkám nejvíce vadí?
