Ekologie
je biologickou vědní disciplínou zkoumající interakce jednak mezi organismy samotnými, dále interakce mezi organismy a prostředím. Tyto vztahy se vyvinuly po řadě generací koexistence v průběhu evoluce a ovlivňují výskyt organismů a jejich hojnost.
Kdo převezme roznášku semen? |
Číst dál |
Created on 25 June 2012
|
|
Category: Ekologie
|
Written by Radomír Dohnal
|
Probíhající mizení zástupců jednotlivých skupin velkých zoochorních „přenašečů semen“ může vyústit k rozpadu strukturální integrity a narušení biodiverzity tropických lesů na jihovýchodě Asie. Velcí býložravci, převážně sloni a nosorožci, totiž v ekosystému tropů hrají jakousi roli zahradníků. Dnes se bohužel jejich počty snížily natolik, že funkci roznašečů již nemohou zastávat naplno. Otázkou tedy je, kdo za ně tuto „roznášku“ převezme?
Devadesáti metrů dorůstající stromy v lese vytvářejí přirozenou bariéru proti poryvům větru, semena rostlin tak mají mnohem menší šanci šířit se pomocí anemochorie. Jsou pak závislá spíše na zoochorii, tedy na působení živočichů, které je buď na své srsti či v zažívacím traktu přenášejí dále od mateřské rostliny. Řada rostlin se na tento druh přenosu semen specializovala a je na něm do značné míry závislá1.
Pokud jste se až dosud domnívali, že draci již dávno vyhynuli, nebo že žijí pouze v pohádkách pro děti, pak vězte, že jste se mýlili. Na souostroví Filipíny, ležícím ve východní Asii, žije totiž draků hned několik. Pravda, oproti těm pohádkovým jsou o něco menší a nežerou princezny, nicméně patří mezi tvory neméně zajímavé a vzácné, a navíc s mnohými z nich se nikde jinde než na Filipínách nesetkáte. Jedním takovým drakem, či spíše dráčkem (jak jej čeští vědci hezky pojmenovali), je létající ještěrka rodu Draco, obývající jihovýchodní Asii a jihozápadní Indii6. Na Filipínách bylo objeveno několik jejích endemických zástupců, například1: Draco bimaculatus, D. cyanopterus, D. guentheri, D. jareckii, D. mindanensis, D. ornatus, D. palawanensis, D. quadrasi a D. reticulatus.
Ropucha obrovská, téměř pohádkový tvor Filipín |
Číst dál |
|
Created on 15 May 2012
|
|
|
Category: Ekologie
|
Written by Alena Rulfová
|
Souostroví Filipíny sestávající z více než 7 000 ostrovů9 leží v Indo-malajském biogeografickém regionu, konkrétně pak částečně ve Filipínském subregionu (filipínské ostrovy a ostrůvky kromě západně položeného ostrova Palawanu) a částečně v Sundském subregionu (Palawan a přilehlé ostrůvky)13. Souostroví vzniklo vlivem sopečné činnosti10 a řadí se mezi místa s největší biologickou rozmanitostí a nejvyšším stupněm endemismu na celém světě9. Vyskytuje se zde více než 518 druhů endemických obratlovců a kolem 5 800 druhů endemických rostlin11.
Jedním z druhů, který sice nepatří mezi endemity, či druhy vzácné, ale který je zajímavý svým původem, vzhledem i funkcí v ekosystému, je ropucha obrovská (Bufo marinus).
Diverzita ptáků podél tropického výškového gradientu |
Číst dál |
|
Created on 08 May 2012
|
|
|
Category: Ekologie
|
Written by Kateřina Tvardíková
|
Již první lidé pohybující se krajinou jistě zaregistrovali, že zatímco některé organismy mohou sesbírat či ulovit jen vysoko v horách, s jinými se naopak setkávají pouze v nížinách. Nejspíše proto se studie zabývající se složením společenstev podél výškových gradientů objevily hned se začátky prvních biogeografických studií v 18. století1. Téměř před dvěma staletími jsme tak získali „přesný“ popis rozložení druhové bohatosti podél výškových i latitudinálních gradientů. Druhová bohatost klesající rovnoměrně s nadmořskou výškou byla tehdy vysvětlována mnohými faktory, například dostupností energie, produktivitou prostředí či různými geometrickými efekty2,3.
V srdci Národního parku Podyjí leží na úbočí skalního ostrohu v meandru řeky Dyje jedna z nejstarších a patrně nejlepších vinic evropských vinařských poloh – Šobes. Lokalita však není známá jen z hlediska pěstování vinné révy, významu dosáhla i z hlediska ochrany plazů, a to zejména jeho nejvýznamnějšího obyvatele, užovky stromové (Zamenis longissimus).
Lokalita má rozlohu 16 ha, z toho 12 ha je stále používáno jako vinice, zbytek je bývalý meruňkový sad. Za své vynikající vlastnosti vděčí šobeské víno právě ideální poloze lokality na slunném, jižním svahu, chráněném ze severozápadu i severovýchodu proti větru. Zvláštní význam má i kamenitá, kyselá půda na rulovém podkladě, která přes den nasává sluneční teplo, které poté v noci intenzivně vyzařuje.
První vinice zde údajně založili už římští legionáři. Historické prameny uvádějí, že počátky vinařství tu sahají až do druhého století našeho letopočtu. Velký rozvoj potom pokračoval v období Velkomoravské říše, kdy kníže Svatopluk nechal dovézt révu z Rakouska a Uher a začal zde cílevědomě zakládat nové vinice.
