Rozpoznávání příbuzných, které lze definovat jako schopnost rozlišovat geneticky příbuzné a nepříbuzné jedince a dle tohoto rozlišení schopnost se k nim odlišně chovat, je předpokladem mnoha typů sociálního chování¹. Zásadní roli sehrává tato způsobilost při výběru sexuálního partnera, jednak totiž může zabránit nežádoucímu inbreedingu² a dále může být nenahraditelnou při kooperaci mezi jedinci. Ta by totiž podle teorie inkluzivní fitness měla být výsledkem příbuzenských vztahů³. Rozpoznávání příbuznosti je velmi podstatné i ve vztahu matka a mládě, a to zejména právě u druhů s kooperativní péčí o mláďata⁴. Z pochopitelných důvodů jsou pro výzkum rozpoznávání příbuzných modelovou skupinou hlodavci⁵. Mnoha důkazy však byla tato schopnost potvrzena i u jiných savců, například i u čeledi koňovitých (Equidae)^6,7,8,9.

Koňovití nepředstavují úplně typické zástupce pro výzkum tohoto fenoménu. Obě pohlaví u všech druhů koňovitých po dosažení dospělosti opouštějí svá rodná stáda, což samo o sobě poskytuje jistou ochranu proti inbreedingu¹⁰. Případná kooperace mezi jedinci, například v podobě obrany proti predátorům, je také narozdíl od mnoha jiných druhů savců založena na recipročním altruismu, a nikoliv na příbuznosti¹¹. Rovněž typické kooperativní chování, jako společná mateřská péče, se u koňovitých prakticky nevyskytuje¹². Tyto charakteristiky sice naznačují, že sociální život koňovitých nevyžaduje vysokou schopnost rozlišování příbuzných, avšak toto tvrzení vyvrací velká řada důkazů^6,7,8,9. Stále však scházejí informace o mechanismech, které se při rozpoznávání uplatňují¹³.

Register to read more...