Navzdory obecnému předpokladu i příroda se umí zeptat: „Co za to?“. To ostatně demonstruje také případ timáliovce pruhokřídlého (Pomatostomus ruficeps). Tento nenápadný padesátigramový australský pěvec byl světu dodnes znám vytvářením větších skupin jedinců, kteří svorně navzájem pečují o potomky. Zdálo by se, že tento druh je krásným příkladem „kooperativní péče“ o potomstvo, mechanismu, jehož evoluční původ je velmi diskutovaným tématem.

Při bližším sledování se však ukázalo, že zatímco někteří se mohou doslova přetrhnout, aby nakrmili cizí mláďata, jiní se starají spíše sami o sebe a mláďata krmí jen sporadicky¹. Jak to tedy s péčí o mláďata a nezištnou pomocí u timáliovců vlastně je?

Register to read more...