Aratinga oranžovočelý (Aratinga canicularis) patří mezi druhy papoušků žijících v hejnech. Během života vytváří neteritoriální skupiny, jejichž členové volně přilétají a odlétají v podstatě kdykoliv se jim zachce³. Sdružování do skupin je provázeno vzájemným kontaktním voláním jedinců⁶. Pro snadnější komunikaci mezi sebou si aratinga oranžovočelý vyvinul zajímavý systém kontaktního volání, díky němuž se mohou vzájemně cíleně kontaktovat jednotlivá individua^1,2.

Zjednodušeně to funguje tak, že ten, kdo chce na někoho zavolat, napodobí přesně kontaktní hlas adresáta, který díky tomu pochopí, že volající chce komunikovat právě s ním a s nikým jiným. Imitovaný hlas tak vykonává v podstatě funkci jména².

Imitování hlasu konkrétního jedince však může mít i jinou funkci. Vysvětlení je však poněkud složitější. Zdá se, že co se týče reakce na imitátora, existuje u aratingy oranžovočelého velký rozdíl mezi samci a samicemi. Samci reagují na svůj vlastní hlas pouštěný z playbacku (v porovnání s reakcí na hlas cizích jedinců) výrazněji než samice. Samice oproti tomu reagují stejně silně na vlastní hlas jako na hlas cizí². Příčin takto odlišné reakce je zřejmě hned několik. U pěvců obecně je známo, že slyší-li samec, obhajující své teritorium, jiného samce napodobujícího jeho hlas, bere tuto imitaci jako výzvu⁷. Oproti tomu samice teritorium většinou neobhajují a napodobí-li někdo jejich hlas, výzvou to pro ně zřejmě není². 

Register to read more...