Již Darwin si všiml, že se v době rozmnožování u některých druhů čolků samcům vyvíjí na hřbetě (příp. též na ocase) nápadný hřeben a označil ho za pohlavním výběrem selektovaný znak. Za ukázkový případ hodný ilustrace v jeho knize o pohlavním výběru si pak vybral v Británii tehdy běžně žijícího čolka velkého (Triturus cristatus)¹.

Čolek velký taxonomicky náleží do čeledi mlokovitých (Salamandridae), řádu ocasatých obojživelníků (Caudata). Je rozšířen prakticky v celé Evropě, nechybí v Británii ani Skandinávii a jeho areál zasahuje na východě hluboko do evropské části Ruska, nenajdeme ho však na Pyrenejském poloostrově. Na Balkáně a na Apeninském poloostrově pak žijí jiné druhy rody Triturus². Čolek velký se rozmnožuje na jaře, ve stojatých vodách. V nádrži se samci agregují na určitém místě a následně se předvádějí samicím³. Jaká je však role zmíněného hřebene? Slouží pouze jako vizuální atraktant, nebo je tu pro zvýšení plochy těla, která pak usnadňuje vstřebávání kyslíku kůží, aby se tak samec mohl pod vodou věnovat samici déle? Další potenciální funkcí hřebene může být i to, že během zásnubního tance, díky své ploše, napomáhá samcům při “přivívání“ feromonů k čichovým orgánům samice. Výzvu ověřit funkci hřebene pro vizuální komunikaci přijali švédští zoologové J. C. Malmgren a M. Enghag.

Register to read more...