|
|
Etologie
se zabývá studiem behaviorálních projevů živočichů prostřednictvím rozeznávání naučených a vrozených projevů, ontogenetického i fylogenetického vývoje vzorců chování a jejich významu na přežívání druhu v průběhu evoluce. Často bývá považována za jednu z nejzajímavějších biologických nauk, protože v projevech, zvláště vrozeného chování živočichů, poznáváme i sebe samotné.
 Bakterie jsou vysoce diverzifikovanou skupinou jednobuněčných organismů koexistujících s makroorganismy v mutualistickém či parazitickém vztahu1,2. Fakt, že bakterie mohou pronikat z povrchu vejce přes vaječnou skořápku do jeho vnitřních struktur a ovlivňovat tak reprodukční úspěšnost ptáků, byl však dlouhou dobu přehlížen, stejně jako studium mechanismů, které by měly toto riziko mikrobiální infekce snůšky redukovat.
Obrana vyvíjejícího se zárodku před negativními vlivy prostředí včetně rizika proniknutí mikroorganismů z povrchu do vnitřních struktur vejce je zprostředkována především skořápkou a vaječným bílkem. Do obou těchto struktur je inkorporováno široké spektrum proteinů vykazujících silný antimikrobiální potenciál3,4. Přesto nedokáže tato dvojitá bariéra ochránit zárodek dokonale. Přítomnost mikroorganismů uvnitř vejce jak u komerčně chovaných, tak i volně žijících druhů ptáků je poměrně běžným jevem, který je považován za jeden z hlavních prekursorů redukce líhnivosti snůšky a reprodukčního úspěchu ptáků5.
Register to read more...
 Evoluční teorie předpokládá, že samice budou při výchově mláďat investovat rodičovskou péči především do vlastních potomků1. Péče o mláďata je totiž velice nákladná, o čemž se může na vlastní kůži přesvědčit každý rodič. Je mnohem náročnější než samotná březost a má také negativní dopad na matčinu následující reprodukci2. Preference výhradně vlastních mláďat je tudíž naprosto logická. Avšak i přesto existuje řada (nejen) savčích druhů, ve kterých jsou samice ochotny pečovat i o cizí mláďata3. Tato tzv. alloparentální péče se vyskytuje ve dvou formách. Zaprvé můžeme mezi zvířaty najít tzv. helpery, což jsou zpravidla starší mláďata, která pomáhají s péčí o své sourozence. Helpeři tak dočasně nebo trvale rezignují na vlastní rozmnožování4. Druhou formou alloparentálního chování je společná péče o mláďata, kdy několik aktivně se rozmnožujících samic utvoří společné hnízdo a pečuje o mladé bez ohledu na jejich identitu5. Vzájemná péče o mláďata může vyústit v jejich společné kojení, přenášení, zahřívání, péči o srst či obranu před predátory4. Jedním z druhů vykazujících společnou péči o mláďata je i drobný hlodavec skalnatých stepí Afriky a Středního východu - bodlinatka sinajská (Acomys dimidiatus) z čeledi Muridae6.
Register to read more...
 O tom, že v živočišné říši existuje obrovské množství různých životních strategií, není pochyb. Zatímco některé z nich jsou poměrně rozšířené, jiné jsou vzácnější. Ovšem mnohé druhy, jejichž životní strategie patří právě mezi ty méně běžné, jsou jejím prostřednictvím schopny ovlivňovat velké množství dalších živočichů. Mezi takovéto druhy patří hnízdní parazité. Hnízdní parazitismus využívá coby životní strategii přibližně 1 % všech ptačích druhů7,9. Lze jej definovat jako vztah mezi dvěma jedinci, kdy jeden z nich záměrně přenechává kompletní péči o své potomstvo druhému jedinci. Tento vztah může vzniknout nejen mezi příslušníky jednoho druhu, jako je tomu například u špačka obecného (Sturnus vulgaris)8, ale i mezi příslušníky různých druhů, jako je tomu právě v případě kukačky obecné (Cuculus canorus). Kukačku řadíme mezi tzv. pravé či obligátní hnízdní parazity, kteří se vyznačují tím, že hnízdní parazitismus je pro ně jediný možný způsob rozmnožování. Opakem těchto obligátních hnízdních parazitů jsou parazité fakultativní, kteří se parazitickým způsobem rozmnožují pouze příležitostně.
Register to read more...
 Predace je všudypřítomným jevem, který významně ovlivňuje přežívání a hnízdní úspěšnost mnoha ptačích druhů. Z toho důvodu je pro potenciální kořist zcela zásadní používat různé antipredační strategie, díky kterým mohou riziko predace výrazně snížit.
Koroptev polní (Perdix perdix) patří mezi menší druhy hrabavých ptáků. V Evropě má souvislé rozšíření a zasahuje i do Irska a Velké Británie5. Dnes je již všeobecně známo, že patří mezi živočichy, jejichž početnost se od minulého století významně snížila. Někteří autoři dokonce zaznamenali úbytek o více než 80%8, čemuž napomohly především změny struktury krajiny, mechanizace v oblasti zemědělství, chemizace spojená s úbytkem hmyzu a také predace. Příčin bylo pravděpodobně ještě mnohem více a svým spolupůsobením zapříčinily to, že dnes je v mnoha zemích koroptev nepříliš známým ptákem s nízkým výskytem.
Register to read more...
 Orangutani jsou značně inteligentní zvířata, která tráví ve volné přírodě denně přibližně 44% času odpočinkem, 41% krmením, 13% přesuny, 2% stavěním hnízda a méně než 1% jinými činnostmi (používáním nástrojů apod.)5. Při jejich chovu, a to nejen v zoologických zahradách, je potřeba kromě stávajících podnětů obohatit jejich prostředí o něco nového, a to proto, aby se zabavili, netrávili odpočinkem více času, než je tomu ve volné přírodě, a nenudili se. K takovému obohacení prostředí se využívá tzv. environmentální enrichment (EE), který už v roce 1920 představil Robert Yerkes8. Enrichment má význam pro zvyšování kvality života zvířat v lidské péči a poskytování určitého stimulu, který je potřebný pro jejich psychiku a fyziologii10 a zároveň pro redukci abnormálního a stereotypního chování4 (opakované pohyby, vytrhávání srsti, autoagrese či koprofagie)2,7,9.
Register to read more...
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 22 August 2012
Category: Etologie
Written by Veronika Javůrková