|
|
Ekologie
je biologickou vědní disciplínou zkoumající interakce jednak mezi organismy samotnými, dále interakce mezi organismy a prostředím. Tyto vztahy se vyvinuly po řadě generací koexistence v průběhu evoluce a ovlivňují výskyt organismů a jejich hojnost.
 Drozd zpěvný (Turdus philomelos) je blízký příbuzný kosa černého (Turdus merula). Dosahuje však menší velikosti, odlišuje se zbarvením, strukturou hnízda i zbarvením vajec. Samec i samice jsou však zbarveni stejně. V přírodě lze drozdy poznat nejen podle charakteristického a velmi bohatého zpěvu, ale také podle tvaru těla a letu v mírných vlnovkách.
Drozd zpěvný je druhem s palearktickým typem rozšíření. Západoevropské populace jsou stálé, zatímco ostatní evropské populace běžně migrují3. Díky kroužkování1 víme, že evropské populace táhnou především jihozápadním směrem, a to na zimoviště nacházející se v západním Mediteránu a v severní Africe. Odlet drozdů na našem území vrcholí na přelomu měsíců září a října, návrat na hnízdiště probíhá během března. Bylo však prokázáno, že vlivem počasí může docházet k nejrůznějším posunům v načasování migrace5.
V podmínkách České republiky se setkáváme s drozdem zpěvným evropským (Turdus philomelos philomelos), který zde hnízdí s běžně a celoplošně. Evropská populace drozdů zpěvných zahrnuje přes 20 milionů párů, populace České republiky se pohybuje v rozmezí od 400 000 do 800 000 hnízdních párů a je vcelku stabilní6. Pokles početnosti populace drozdů je však znám například z Velké Británie, kde byl v zemědělské krajině v posledních desetiletích zaznamenán úbytek hnízdních párů o 70 %4.
Register to read more...
 Letuchy představují řád savců tvořený pouze dvěma zástupci – letuchou malajskou (Cynocephalus variegatus) a letuchou filipínskou (Cynocephalus volans)4,5. Jak napovídá jejich název, letuchy dovedou plachtit ve vzduchu, a to na poměrně velkou vzdálenost. Letucha filipínská, anglicky nazývaná létající lemur (Flying Lemur), představuje jednoho z nejzajímavějších endemitů souostroví Filipín. Ač se jedná o početně stoupající druh1, ví se o ní jen poměrně málo, což je pravděpodobně důsledek skrytého způsobu života.
Letucha filipínská vypadá jako malý medvěd s jemnou, hnědě nebo šedohnědě zbarvenou srstí. Na délku může měřit až tři čtvrtě metru a dosahuje váhy kolem jednoho a půl kilogramu. Mezi předníma a zadníma nohama, rovněž i mezi zadníma nohamai a ocasem, mají letuchy upevněnou membránu umožňující plachtivý let6. Letucha filipínská patří mezi pohlavně se rozmnožující savce s vnitřním oplodněním. Samice rodí jedno mládě, které je po porodu na matce závislé ještě 255 dní6.
Register to read more...
 Rozmístění zvířat v heterogenním životním prostředí je nenáhodné a odpovídá nárokům jednotlivých druhů na biotické a abiotické podmínky1,2. Poznání těchto nároků, které na jedné straně determinují rizika (např. predace) a na druhé straně výhody (např. dostatek potravy), je určující pro pochopení výskytu jednotlivých druhů3. Zároveň je klíčové jako podklad pro správný ochranářský management ohrožených druhů.
Speciální pozornost ochránci přírody často věnují nejzranitelnějším ontogenetickým stadiím, kterými jsou vajíčka a mláďata4, jejichž habitatové nároky se od nároků dospělců mohou dramaticky lišit5. Vysokou mortalitou vajec i mláďat trpí například krokodýli6. Jejich mláďata nejčastěji najdeme v mělkých vodách, ale důvody proč si mláďata vybírají právě toto prostředí, zůstávají neznámé. Vhodným druhem pro studium této problematiky je krokodýl Johnstonův (Crocodylus johnstoni). Jde o menší druh krokodýla, který je ve své australské domovině pod predačním tlakem i od svého většího příbuzného krokodýla mořského (Crocodylus porosus).
Register to read more...
 Rostliny i živočichové se při výběru nového místa pro život řídí evolučně osvědčenými vodítky, které jim pomáhají určovat kvalitu prostředí. Současná krajina mění vlivem člověka svou tvář k nepoznání velmi rychle – ať už hovoříme o kácení deštných pralesů pro získání dřeva či orné půdy, změně chemizmu vody vlivem lodní dopravy na velkých řekách nebo o stavbě logistických skladů poblíž středoevropských metropolí. Všechny tyto děje významně ovlivňují populace volně žijících živočichů i rostlin. Vyhrává zde ten, kdo dokáže „udržovat krok s dobou“, tj. dokáže se na rychlé změny v prostředí rychle a snadno adaptovat15. Kdo tuto schopnost nemá, se může lehce zmýlit6,8. Znak, který v evoluční minulosti živočichů a rostlin indikoval kvalitu prostředí, v nově nastalých podmínkách totiž stejnou informaci již neposkytuje19,22. Chyba, ke které pak dojde vlivem výběru špatné možnosti, může vést až do slepé uličky tzv. „ekologické pasti“2,6,7,18,21.
Například samci rosničky kubánské (Osteopilus septentrionalis) jsou v době páření přitahováni k imobilní samici, která jim svou nehybností dává najevo, že je připravena ke kopulaci14. Jako jiní obojživelníci trpí i tento druh zvýšenou mortalitou v důsledku silniční dopravy. Dojde – li k usmrcení samice vozidlem, samec ji vidí nehybnou, považuje ji tedy za připravenou k páření, snaží se s ní kopulovat, sám se tak ale vystavuje zvýšenému riziku usmrcení kolem jedoucím vozidlem. Základní podmínkou přítomnosti ekologické pasti je, že jedinci musí preferovat špatné místo před dobrým21.
Register to read more...
 I přestože již od druhé světové války uplynul nějaký ten pátek, Britové nevědomky zažívají velké invaze průběžně, a to zhruba každých padesát týdnů. Tak by se dal shrnout závěr velké studie, pod kterou se podepsali biologové z Queen Mary, královské univerzity v Londýně, podle níž se v dnešní době vyskytuje v řece Temži okolo stovky nepůvodních druhů sladkovodních ryb, kterých pravidelně přibývá.
Sladkovodní ekosystémy jsou obecně náchylné k usazování nepůvodních druhů, protože jsou silně ovlivněny člověkem1. Mezi nejčastější příčiny přenosu nových druhů do vnitrozemských vodních systémů jsou právě ty spojené s činností člověka. Řada druhů se tak mimo svou původní oblast výskytu dostane například pro své chutné maso, estetickou a zkrášlující hodnotu, ale také jako odhozený balastní materiál nebo přebytečný úlovek smetený z paluby rybářské lodi.
Jen málokde se v otevřené krajině setkáme s tak rychlým šířením nepůvodních druhů jako v říčních tocích. Je to dáno jejich liniovou strukturou, díky které slouží coby komunikační dálnice mezi jednotlivými habitaty2. Nejznámější řeka Velké Británie pak není výjimkou. Mezinárodní přístavy a doky slouží jako živná půda pro všechny nově příchozí živočišné imigranty, kterých je k dnešnímu datu evidováno po ostrovech kolem 20003.
Register to read more...
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 29 December 2012
Category: Ekologie
Written by Marie Adámková
Rozmístění zvířat v heterogenním životním prostředí je nenáhodné a odpovídá nárokům jednotlivých druhů na biotické a abiotické podmínky1,2. Poznání těchto nároků, které na jedné straně determinují rizika (např. predace) a na druhé straně výhody (např. dostatek potravy), je určující pro pochopení výskytu jednotlivých druhů3. Zároveň je klíčové jako podklad pro správný ochranářský management ohrožených druhů. 
I přestože již od druhé světové války uplynul nějaký ten pátek, Britové nevědomky zažívají velké invaze průběžně, a to zhruba každých padesát týdnů. Tak by se dal shrnout závěr velké studie, pod kterou se podepsali biologové z Queen Mary, královské univerzity v Londýně, podle níž se v dnešní době vyskytuje v řece Temži okolo stovky nepůvodních druhů sladkovodních ryb, kterých pravidelně přibývá.