V srdci Národního parku Podyjí leží na úbočí skalního ostrohu v meandru řeky Dyje jedna z nejstarších a patrně nejlepších vinic evropských vinařských poloh – Šobes. Lokalita však není známá jen z hlediska pěstování vinné révy, významu dosáhla i z hlediska ochrany plazů, a to zejména jeho nejvýznamnějšího obyvatele, užovky stromové (Zamenis longissimus).
Lokalita má rozlohu 16 ha, z toho 12 ha je stále používáno jako vinice, zbytek je bývalý meruňkový sad. Za své vynikající vlastnosti vděčí šobeské víno právě ideální poloze lokality na slunném, jižním svahu, chráněném ze severozápadu i severovýchodu proti větru. Zvláštní význam má i kamenitá, kyselá půda na rulovém podkladě, která přes den nasává sluneční teplo, které poté v noci intenzivně vyzařuje.
První vinice zde údajně založili už římští legionáři. Historické prameny uvádějí, že počátky vinařství tu sahají až do druhého století našeho letopočtu. Velký rozvoj potom pokračoval v období Velkomoravské říše, kdy kníže Svatopluk nechal dovézt révu z Rakouska a Uher a začal zde cílevědomě zakládat nové vinice.