Kdo v životě ještě neslyšel o chlupáči dlouhosrstém (Lophiomys imhausi), nemusí propadat panice. Tento hlodavec, respektive způsob jeho života, byl donedávna tak trochu záhadou i pro samotné vědce, a některá svá tajemství se mu podařilo ponechat si až dodnes. Chlupáče řadíme do čeledi Muridae (myšovití), dlouhou dobu patřil do podčeledi Cricetinae (křečkovití), díky své unikátnosti má ale dnes vlastní podčeleď Lophiomyinae¹. Jeho hmotnost se pohybuje do jednoho kilogramu. Zbarvení je převážně černohnědé, s bílou špičkou ocasu, bílou maskou na hlavě, horizontálními bílými a světle hnědými pruhy na bocích. Chlupáč žije na území východní Afriky, jeho dřívější výskyt ale musel být mnohem větší vzhledem k tomu, že fosilie byly nalezeny i v Izraeli². Od domorodého obyvatelstva přicházely pověry o nebezpečnosti chlupáče³, které se, při prvním pohledu na tak malé zvířátko, zdají být téměř nesmyslné. Ovšem je známo, že se chlupáč dokáže projevit jako neohrožený tvor, což napovídá, že k tomu bude mít jistě své vlastní důvody.

Chlupáč dlouhosrstý je velmi zajímavý tvor hned z několika důvodů: jedná se o stromové zvíře schopné  lézt hlavou dolů, jehož samice, dorůstající větších rozměrů nežli samci, v zajetí rodí jen jedno mládě, jde o živočicha s velmi silnou pokožkou a také speciálními znaky na kostře, jako jsou například prodloužená těla obratlů s krátkými trny či atrofovaná klíční kost, umožňující velkou pohyblivost lopatky^2,3. V případě ohrožení se chlupáč staví do obranného postoje, při kterém mu lopatka chrání životně důležité orgány.

Register to read more...