Evoluční teorie předpokládá, že samice budou při výchově mláďat investovat rodičovskou péči především do vlastních potomků¹. Péče o mláďata je totiž velice nákladná, o čemž se může na vlastní kůži přesvědčit každý rodič. Je mnohem náročnější než samotná březost a má také negativní dopad na matčinu následující reprodukci². Preference výhradně vlastních mláďat je tudíž naprosto logická. Avšak i přesto existuje řada (nejen) savčích druhů, ve kterých jsou samice ochotny pečovat i o cizí mláďata³. Tato tzv. alloparentální péče se vyskytuje ve dvou formách. Zaprvé můžeme mezi zvířaty najít tzv. helpery, což jsou zpravidla starší mláďata, která pomáhají s péčí o své sourozence. Helpeři tak dočasně nebo trvale rezignují na vlastní rozmnožování⁴. Druhou formou alloparentálního chování je společná péče o mláďata, kdy několik aktivně se rozmnožujících samic utvoří společné hnízdo a pečuje o mladé bez ohledu na jejich identitu⁵. Vzájemná péče o mláďata může vyústit v jejich společné kojení, přenášení, zahřívání, péči o srst či obranu před predátory⁴. Jedním z druhů vykazujících společnou péči o mláďata je i drobný hlodavec skalnatých stepí Afriky a Středního východu - bodlinatka sinajská (Acomys dimidiatus) z čeledi Muridae⁶.  

Register to read more...