Molekulární biologie
se zabývá studiem biologických buněčných procesů na molekulární úrovni. Popisuje vzájemné funkční vztahy biologických makromolekul se zvláštním zřetelem k DNA, RNA a proteinům. Například až díky molekulární biologii byla objasněna podstata dědičnosti, která je zajišťována právě přenosem genetické informace ve formě DNA.
Vodíkové „otisky prstů“ pomáhají vytvořit mapu netopýřích migrací |
Číst dál |
Created on 09 October 2012 |
Category: Molekulární biologie | Written by Radomír Dohnal |
Snaha „posvítit si“ na netopýry, nebo alespoň na jejich pravidelné migrace, byla už dlouhou dobou na seznamu nesplněných úkolů u řady vertebratologů. Podle několika autorů můžeme v zásadě považovat přesuny netopýrů mezi zimovišti a sezónními úkryty v jeskyních za dosud nepochopený proces1. Přitom je důkladná znalost časového uspořádání pohybu a migrací, zvláště u přesunů na velké vzdálenosti, základem fungující druhové ochrany2. Nabízí se otázka, proč jsou právě netopýři natolik v kurzu?
Tito užiteční letouni, kteří loví hmyz a v některých částech světa významně přispívají k opylování rostlin, se momentálně potýkají s nebezpečnou hrozbou. Tou je plísňové onemocnění způsobené psychrofilní houbou Geomyces destructans3, které decimuje hibernující populace v Evropě i na severu Ameriky se smrtící účinností 75-100%4. Technologie umožňující pomocí „chemických otisků“ sledovat přelétávání netopýrů mezi zimovišti by mohla být jedním z účinných nástrojů pro boj s nebezpečím, které tzv. „Syndrom bílého nosu“ (White nose syndrome - WNS) představuje5.
Cesta k počátkům: po stopách žabí chytridiomykózy |
Číst dál |
Created on 30 June 2012 |
Category: Molekulární biologie | Written by Radomír Dohnal |
Batrachochytrium dendrobatidis (BD) je smrtící patogen, který způsobuje plísňové onemocnění – chytridiomykózu – decimující populace žab prakticky ve všech místech jejich výskytu1. Poprvé byla jeho přítomnost zaznamenána v roce 19982. Dnes je tímto onemocněním přímo ohroženo na 200 druhů. BD vyvolává zesílený růst pokožky obojživelníků, což narušuje jejich osmoregulační systém a v konečném důsledku vede k jejich udušení, protože jsou závislí na kožním dýchání3. Obecně je přítomnost BD považována za jedno ze šesti největších rizik, kterému žabí populace celosvětově čelí4. Dodnes ale není prakticky jasné, odkud se toto onemocnění vzalo, respektive proč se začalo projevovat tak ničivě až nyní.
Katy Richards-Hrdlicka, doktorandka z Yaleské univerzity, se rozhodla vysledovat kořeny houbového onemocnění netradičním způsobem. Vydala se na cestu časem, daleko před léta prvního záznamu prokázaného výskytu. Využila přístupu k muzejním sbírkám obojživelníků v USA, kde provedla sérii kožních stěrů na exponátech naložených v lihu a ve formalínu. Obecně se formalín považoval za látku, která při dlouhodobé expozici ničí DNA, ale i tak se Richards-Hrdlicka podařilo zaznamenat výskyt latentního patogenu u vzorků pocházejících z roku 1963. Celkem provedla stěry u 164 exponátů, pozitivní nález zaznamenala u 37 „historických“ exponátů6.