Jsme internetový portál, který Vás vytáhne z šedého průměru řadové biologie...
Vtáhneme Vás do problematiky biologie, ekologie i evoluce obratlovců.
Oslňte přátele znalostmi získanými díky zajímavostem a aktualitám publikovaným ve webzinu, či článkům v on-line časopisu a dokažte v kvízech, že máte na to, být nazýváni vertebratology.
Jsme prostorem, kde můžete diskutovat, myslet, bavit se a hlavně obnovovat své neurony.
On-line časopis Vertebratus.cz
On-line časopis Vertebratus.cz vychází jako měsíčník od ledna 2013. Časopis se zabývá výzkumem biologie, ekologie, etologie a evoluce obratlovců. Je určen všem, kdo se zajímají o biologii a zoologii, od laické veřejnosti, přes profesionální i laické ochránce přírody, až po vědecké pracovníky a studenty VŠ se zaměřením na biologii.
Víme, že nejste v oboru žádnými začátečníky a proto publikujeme články nezjednodušeně, s vysokou úrovní odborné terminologie.
Jednotlivá čísla on-line časopisu (Vertebratus.cz), jednotlivé vybrané články (Vertebrae) nebo celé předplatné můžete zakoupit v on-line trafikách Publero.com a Rajknih.cz.
Dožijí se mořské želvy příštího století? |
Číst dál |
Category: On-line časopis Vertebratus.cz
|
Written by Hana Svobodová
|
{jcomments off}Na světě existuje sedm druhů mořských želv, které řadíme do dvou čeledí – Dermochelyidae – kožatka velká (Dermochelys coriacea) a Cheloniidae – kareta pravá (Eretmochelys imbricata), obrovská (Chelonia mydas), zelenavá (Lepidochelys olivacea), menší (Lepidochelys kempii), australská (Natator depressus) a obecná (Caretta caretta). Mořské želvy patří mezi plazy a jsou staré více než sto milionů let3, jejich populace dnes ale strmě klesají. Shrnutím nebezpečí, která želvám hrozí a způsobů, kterými bychom jim mohli pomoci se kromě našeho článku zabývají i stránky http://www.morskezelvy.cz/.
časopis na Publero.com | časopis na Rajknih.cz
Březnové číslo časopisu Vertebratus.cz s novou grafikou |
Číst dál |
Register to read more...
|
Category: On-line časopis Vertebratus.cz
|
Written by Redakce Vertebratus.cz
|
{jcomments off}Březnové číslo jsme v článcích věnovali druhům, které jsou na pokraji vyhynutí. Hlavním tématem tohoto čísla jsou mořské želvy, které patří mezi jedny z nejohroženějších druhů, zejména kvůli antropogenním vlivům. Člověk však přeci jen nemůže za všechno zlo světa, což dokazují i další taxony – havajští šatovníci, jejichž populace decimuje ptačí malárie a tasmánský čert, který trpí nádorovým onemocněním tváře. Možná trochu pesimisticky může v těchto souvislostech působit článek o preparátorství. Snad tomu tak nebude, protože preparátorství má dlouhou tradici i moderní metody a rozhodně se dá považovat za umění.
Všechno tohle a mnoho dalšího naleznete v březnovém čísle s novou grafikou.
časopis na Publero.com | časopis na Rajknih.cz
Register to read more...
Created on 17 March 2013
{jcomments off}Není zase tolik výjimečné, že infekční choroby jsou příčinou někdy i značného populačního poklesu různých živočišných druhů. Z nedávné doby jsou známé například rozsáhlé epidemie PDV viru, které decimovaly tulení populace v Severním a Baltském moři (v letech 1988 a 2002), nebo medializovaná epidemie „ptačí chřipky“ viru H5N1, která na území Číny vážně zasáhla mj. populace husy indické (Anser indicus). Nicméně situace, kdy by konkrétní patogen vedl k přímému vyhubení nějakého druhu živočicha, jsou naopak dost mimořádné a vzácné.
{jcomments off}Chytridiomykóza je globálně rozšířená choroba obojživelníků. Původcem je mikroskopická houba Batrachochytrium dendrobatidis, která roste na kůži obojživelníků a v některých případech způsobuje onemocnění, často smrtelné, zatímco jindy je zřejmě pouze saprofytem svému hostiteli výrazně neškodící. Zdá se, že onemocnění je vysoce letální zejména v Jižní a Střední Americe a též v Austrálii, kam byla houba zřejmě zavlečena až poměrně nedávno a místní druhy jsou tak na ni velmi citlivé. K tématu chytridiomykózy viz také článek Cesta k počátkům: po stopách žabí chytridiomykózy.
{jcomments off}Na jednom z nejjižnějších cípů Andalusie ve stínu národního parku Coto Doñana se nalézá malé soukromé zařízení zvané Cañada de los Pájaros (česky „Soutěska ptáků“). Jedná se o cosi jako ptačí zoologickou zahradu, kterou v roce 1986 založili manželé Plácido a Maribel Adriánovi. Hlavní cíl byl už tenkrát pro ně jasný: zachránit zbývající populace lysky hřebenaté (Fulica cristata), která již v té době byla téměř vyhynulá2. Lyska hřebenatá je vcelku unikátní druh s disjunktivním rozšířením – jižní populace obývá subsaharskou Afriku1, severní se vyskytuje na severu Maroka a na několika málo lokalitách Španělska4. V rámci Evropy se tedy jedná o španělský endemit. V reprodukčním období lze ptáka jen těžko zaměnit s v Evropě hojnou lyskou černou (Fulica atra) – čelo obou pohlaví totiž vybíhá v mohutný rudý hřeben. 
