|
|
Jsme internetový portál, který Vás vytáhne z šedého průměru řadové biologie...
Vtáhneme Vás do problematiky biologie, ekologie i evoluce obratlovců.
Oslňte přátele znalostmi získanými díky zajímavostem a aktualitám publikovaným ve webzinu, či článkům v on-line časopisu a dokažte v kvízech, že máte na to, být nazýváni vertebratology.
Jsme prostorem, kde můžete diskutovat, myslet, bavit se a hlavně obnovovat své neurony.
Fyziologie
je biologickým oborem zabývajícím se mechanickými, fyzickými a biochemickými procesy živých organismů. I přestože se dělí na fyziologii rostlin a živočichů, její principy jsou univerzální a aplikovatelné na kterýkoliv organismus.
 Zatímco potkan nebo krysa se obvykle nedožijí svého čtvrtého roku, rypoši z jihovýchodní Afriky žijí průměrně dvě desítky let, a byly dokonce pozorovány i exempláře staré 30 let1, což je pětkrát až šestkrát více, než kolik bychom předpokládali na bázi velikosti jejich těla2. Připočteme-li k tomu nemalou genetickou podobnost těchto hlodavců s lidmi (jde o sdílení 85 % genetické výbavy), není divu, že se záhy dostali tajemní podzemní rypoši do hledáčku badatelů.
Tito podzemní hlodavci, poprvé popsaní v roce 18933,jsou oblíbeným cílem experimentů zaměřených na behaviorální, neurologická a eko-fyziologická specifika eusociálních organismů4. Navíc na rozdíl od lidí, kteří s věkem vůčihledně ztrácejí na výšce či váze, průběžně se zhoršuje jejich zdravotní stav, dochází ke stárnutí kostí5, o reprodukční kapacitě ani nemluvě, neduhy pokročilého věku u rypošů lysých (Heterocephalus glaber) jakoby se neobjevovaly. Jaké je tedy tajemství jejich dlouhověkosti?
Register to read more...
 Predace má klíčový dopad na strukturu společenstev živočichů1. Predátoři ovlivňují jak abundanci a výskyt konzumovaných druhů, tak i jejich životní projevy (nutnost vyhledávání úkrytů, omezení předvádění výrazných dimorfních znaků apod.). Kořist ale nehraje pouze pasivní roli. Selekce ze strany predátorů vede u konzumovaného druhu k anti-predačním adaptacím, ať už morfologickým (např. kryptické zbarvení), etologickým (např. thanatóza) nebo chemickým (např. jedovatost). Skupinou živočichů patřící ve většině společenstev do středních pater trofických pyramid jsou i obojživelníci2. Naprostá většina z nich je alespoň slabě jedovatá a některé druhy, jako taricha zrnitá (Taricha granulosa) nebo pralesnička strašlivá (Phyllobates terribilis), jsou jedovaté velmi silně. Do příbuzenstva tarichy patří i nejhojnější ocasatý obojživelník Severní Ameriky, čolek zelenavý (Notophthalmus viridescens). Účinnou látkou jeho jedu je tetratodoxin, který je produkován v kožních žlázách na povrchu těla3.
Register to read more...
 Jak se může toxická směs nebezpečných perfluorovaných sloučenin (PFC) dostat až k mořským želvám? Poměrně snadno. Jaká rizika tedy představuje přítomnost těchto látek pro již dříve ohrožené druhy? Tyto otázky si v obsáhlé studii položili badatelé pěti výzkumných ústavů v čele s Hollingsovou mořskou laboratoří (The Hollings Marine Laboratory – HML). Důvod byl jasný – dosud ještě nikdo nezkoumal vliv polutantů na tuto skupinu živočichů, i když povědomí o negativních důsledcích bylo už předem zřejmé.
Register to read more...
 Nejen lidé, ale i zvířata často přicházejí do styku s takovými látkami, jako je alkohol. Ve volné přírodě se tyto látky nacházejí v různé míře v přezrálém ovoci a v nektaru. Otázka zní, jakým způsobem se zvířata s alkoholem vypořádávají, aby se vyhnula stavu opilosti, který by mohl radikálně ohrozit jejich přežití.
Frugivorní a nektarivorní netopýři, stejně jako další obratlovci živící se ovocnými plody a nektarem, alkohol konzumují každodenně. Je totiž součástí jejich potravy, ve které vzniká známým procesem kvašení. Jak ovoce dozrává, cukry v něm obsažené se fermentací mění na etanol a jiné produkty. Z dosavadních poznatků víme, že například ve Střední Americe se obsah etanolu ve zralých plodech pohybuje od 0,6 % do 4,5 % 2. Zároveň víme, že alkohol v malých dávkách může mít pozitivní potravní efekt. Do jistého množství má výživnou hodnotu a může sloužit také jako pachové vodítko pro snadnější nalezení potravy nebo jako stimulant zdravého apetitu 1,2
Register to read more...
RSS
Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.
|
|
Created on 23 September 2012
Category: Fyziologie
Written by Radomír Dohnal
Zatímco potkan nebo krysa se obvykle nedožijí svého čtvrtého roku, rypoši z jihovýchodní Afriky žijí průměrně dvě desítky let, a byly dokonce pozorovány i exempláře staré 30 let1, což je pětkrát až šestkrát více, než kolik bychom předpokládali na bázi velikosti jejich těla2. Připočteme-li k tomu nemalou genetickou podobnost těchto hlodavců s lidmi (jde o sdílení 85 % genetické výbavy), není divu, že se záhy dostali tajemní podzemní rypoši do hledáčku badatelů. 
