Created on 09 October 2012
|
|
|
Category: Molekulární biologie
|
Written by Radomír Dohnal
|
Snaha „posvítit si“ na netopýry, nebo alespoň na jejich pravidelné migrace, byla už dlouhou dobou na seznamu nesplněných úkolů u řady vertebratologů. Podle několika autorů můžeme v zásadě považovat přesuny netopýrů mezi zimovišti a sezónními úkryty v jeskyních za dosud nepochopený proces1. Přitom je důkladná znalost časového uspořádání pohybu a migrací, zvláště u přesunů na velké vzdálenosti, základem fungující druhové ochrany2. Nabízí se otázka, proč jsou právě netopýři natolik v kurzu?
Tito užiteční letouni, kteří loví hmyz a v některých částech světa významně přispívají k opylování rostlin, se momentálně potýkají s nebezpečnou hrozbou. Tou je plísňové onemocnění způsobené psychrofilní houbou Geomyces destructans3, které decimuje hibernující populace v Evropě i na severu Ameriky se smrtící účinností 75-100%4. Technologie umožňující pomocí „chemických otisků“ sledovat přelétávání netopýrů mezi zimovišti by mohla být jedním z účinných nástrojů pro boj s nebezpečím, které tzv. „Syndrom bílého nosu“ (White nose syndrome - WNS) představuje5.