I make a list of the best web hosting comapnies. Buy professional business templates online.

Ztracený symbol Mauricia

rating iconHodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
date icon Vytvořeno: 7. srpen 2012
Vytisknout
category icon Kategorie: Morfologie author icon Autor: Tereza Vlasatá

Evoluce - dronte mauricijskýDronta mauricijského (Raphus cucullatus) si někteří spíše vybaví pod názvem blboun nejapný nebo ještě známějším označením dodo. Tato vyhynulá ptačí ikona na sebe strhává pozornost nejen vědců, ale také laické veřejnosti. Proto není divu, že vzniklo a do dnešní doby vzniká mnoho záznamů, které se věnují popisu a charakteristikám tohoto druhu. Ve většině případů se ale bohužel jedná o práce nepůvodní, smyšlené a nadsazené. Pátráním po primárních spisech a původních kresbách v naší historii se vědci již dlouho snaží vytvořit reálnou představu o jeho vzhledu i životě. Což je vzhledem k převládající a utkvělé představě o tomto tvorovi jako o tlustém neohrabaném holubovi obtížné. Nicméně vědecké výzkumy sic pomalu, ale jistě tuto představu vyvracejí a vykreslují obrázek, který se lépe slučuje s uvažováním o dodovi jako o reálně existujícím zvířeti biologicky životaschopným v divoké přírodě.

 

Mauricijský endemit 

Dronte mauricijský se řadí do řádu Columbiformes (měkkozobí) a čeledi Raphidae (drontovití). Kromě něho do této vyhynulé čeledi patří také dronte samotářský (Pezophaps solitaria) z ostrovů Réunion a Rodrigues. Výskyt celé skupiny se omezoval pouze na Maskarénské ostrovy v Indickém oceánu3. Jak už naznačuje název, dronte mauricijský byl endemitem ostrova Mauricius, který nalezneme východně od Madagaskaru v Indickém oceánu. Stejně jako některé jiné od pevniny izolované ostrovy ani tento ostrov nebyl obydlen žádnými savci, což je důležitým faktem pro další porozumění dodova vyhynutí4.

Ostrov byl poprvé objeven arabskými obchodníky ve 13. století, kteří byli o tři sta let později následováni Španěly. Ale ani jedni dobyvatelé se na ostrově neusadili. V roce 1598 byl ostrovní ráj „znovuobjeven“ holandskými námořníky. Do té doby neposkvrněná krajina začala být pustošena lidmi a jejich zásahy kompletně změnily ráz místní fauny a flóry,  z čehož nejvýraznějším výsledkem je nepochybně vyhubení doda. Pouhých 30–40 let, po usazení se prvních Evropanů na ostrově tento druh vymírá. Negativní záznamy o jeho výskytu na Mauriciu se objevily již v roce 1638. Později v letech 1662–1688 se ještě holandští mořeplavci zmiňují o „dodaersen“, kam ale s jistotou nemůžeme zařadit pravého blbouna, protože tento výraz odkazuje i k jiným druhům5.

 

Vyhuben člověkem a jeho savci 

Zde začínají všechny spekulace. Tento nelétavý a na první pohled neohrabaný tvor mohl být jako slabý jedinec vyřazen z evolučního procesu přírodním výběrem. Dodové byli považováni za hloupé tvory (v portugalštině znamená slovo dodo hlupák nebo prosťáček), kteří neuměli utéci před predátorem, a tudíž byli náchylní k přirozenému vyhynutí. Nesmíme ale zapomínat, že ve svém domácím prostředí neměli blbouni žádné přirozené nepřátele a nesdíleli strach z lidí jako většina ostatních zvířat, proto se situace s příchodem člověka tak výrazně změnila. Můžeme tedy tvrdit, že jeho zánik zapříčinila lidská činnost. Aktivní vybíjení doda zřejmě hrálo důležitou, ale ne hlavní roli, protože se tato aktivita omezovala pouze na pobřežní části ostrova. Základním problémem se pro doda stala zavlečená a domácí zvířata, jako byli psi, kočky, opice, krysy a další, která se stala jejich kompetitory a predátory. Fatální bylo také drancování jejich snadno dostupných pozemních hnízd4.

 

Obtížná rekonstrukce dodovy morfologie 

Evoluce - nejčastěji byl dodo zobrazován jako tlustý, neohrabaný ptákJak už bylo řečeno, existuje dostatečné množství záznamů, přesto však jsou málokteré z nich věrohodné a založené na reálném pozorování živého zvířete v jeho původním prostředí. Holandští mořeplavci vedli o svých cestách písemné i obrazové záznamy, které však byly v publikované podobě doplňovány dalšími texty a ilustracemi dlouho po objevné výpravě. Proto je dnes velmi těžké odlišit realitu od fikce kolem tohoto nelétavce. První strohý popis doda pochází zřejmě od H. D. Jolincka, který vedl jednu ze tří prvních průzkumných expedic po ostrově. Zmiňuje se pouze o objevu velkého ptáka s křídly velikosti holuba, a tedy neschopného létat. Z dalšího rukopisu od neznámého autora se potom dozvídáme o dodově stravě, kterou bylo ovoce, rostliny a semínka4.

Podobu doda známou pouze z historických obrázků mohou dnes také doplnit informace získané z fosilního materiálu. První fosilní materiál tohoto druhu byl objeven v roce 1865. Do té doby neexistoval žádný fyzický důkaz o jeho existenci. Kosti byly nalezeny ve spodních vrstvách bažiny Mare aux Songes. Ale bohužel i paleontologům dělá problém vypracovat přesnou rekonstrukci doda, protože kompletní materiál pro ni dosud nebyl nalezen. Nastává tak paradoxní situace, kdy paleontologům slouží lépe např. kosterní pozůstatky dinosaurů, staré několik miliónů let, než ty dodovy z doby zcela nedávné.

Přesto nám dovolí posunout se v poznání o kousek dál. V morfologii se objevují typické znaky nelétavých ptáků (více viz článek Ptáci ve víru evoluce), jako je redukce na sternu, pletenci horních končetin a naopak zesílení pletence pánevního a dolních končetin, obzvlášť nártu4. Dále díky rekonstrukcím archeologů z nalezených kosterních pozůstatků víme, že dodo vykazoval velký sexuální dimorfismus ve velikosti, kdy samci byli zhruba o 4 kg těžší než samice3.

 

Tlouštík, nebo atlet? 

Různé vyobrazování doda nejprve jako obézního neohrabaného ptáka a podruhé jako atletického nelétavého běžce je jednou z největších záhad. Můžeme to vysvětlovat rozdílem mezi sezónami, kdy se měnilo množství potravní nabídky. Nebo můžeme vzít v úvahu, že předlohou byla překrmovaná zvířata držená v zajetí, která mohla mít až dvojnásobné rozměry oproti divokým blbounům1.

Tím se dostáváme k základnímu mýtu o tlustém dodovi, který je postupně překonáván. Poslední dvě práce německých autorů by mohly konečně vnést jasno do tohoto problému. Vědci porovnávají délku tibiotarsa a tarsometatarsa s celkovou hmotností těla a srovnávají tyto délky s délkami žijících ptáků. Problém je v tom, že některé parametry nemusejí být odpovídající. Délka tibiotarsa a tarsometatarsa koreluje s ekomorfologii spíše než s hmotností těla. A protože menší délka některých kostí může být irelevantní, mohou se skutečné odhady hmotnosti pohybovat až okolo 12,8 – 17,8 kg. Toto široké rozmezí může být dáno také velkým sexuálním dimorfismem ve velikosti a sezónním kolísáním hmotnosti. Podle množství fosilních materiálů by se však dalo přiklánět spíše k prvnímu tvrzení. Obrázky tlustého doda také mohou být odrazem projevů chování – například tzv. puffed out feathers, tedy čepýření se a nadouvání peří projevujícím se při agresivním chování nebo při námluvách. Poslední odhad tělesné hmotnosti doda z roku 2011 je 10,5 kg2,6.

 

Je tedy vidět, že jsme se v současné době díky všem těmto novým poznatkům a přesnějším vědeckým informacím posunuli o hodně blíže realistické představě doda. Jeho kompletní a skutečný obrázek však stále ještě není k dispozici.

 

Citované zdroje 

1Angst D. et al. 2011: The end of the fat dodo? A new mass estimate for Raphus cucullatus. Naturwissenschaften 98:233–236

2Angst D. et al. 2011: In defence of dodo slim: a reply to Louchart and Mourer-Chauviré. Naturwissenschaften 98:359–360

3Bergman J. 2005: The history of the dodo bird and the cause of its extinction. Perspectives on Science and Christian Faith 57:221–229

4Hume J. P. 2006: The history of dodo: Raphus cucullatus and the penguin of Mauritius. Historical Biology 18:65–89

5Mlíkovský J. 2004: Exctinction of dodo, Raphus cucullatus (Aves: Raphidae): dating reconsidered. Časopis národního muzea, Řada přírodovědná 173:111–112

6Louchart A. et al. 2011: The dodo was not so slim: leg dimensions and scaling to body mass. Naturwissenschaften 98:357–358

 

Pro vložení komentáře se musíte přihlásit.

feed-image RSS

Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.

Copyright © 2017 Vertebratus|obnovuje neurony. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.