I make a list of the best web hosting comapnies. Buy professional business templates online.

Chemická obrana obojživelníků: čolek zelenavý

rating iconHodnocení uživatelů:  / 1
NejhoršíNejlepší 
date icon Vytvořeno: 12. srpen 2012
Vytisknout
category icon Kategorie: Fyziologie author icon Autor: Oldřich Kopecký

Ekologie - čolek zelenavýPredace má klíčový dopad na strukturu společenstev živočichů1. Predátoři ovlivňují jak abundanci a výskyt konzumovaných druhů, tak i jejich životní projevy (nutnost vyhledávání úkrytů, omezení předvádění výrazných dimorfních znaků apod.). Kořist ale nehraje pouze pasivní roli. Selekce ze strany predátorů vede u konzumovaného druhu k anti-predačním adaptacím, ať už morfologickým (např. kryptické zbarvení), etologickým (např. thanatóza) nebo chemickým (např. jedovatost). Skupinou živočichů patřící ve většině společenstev do středních pater trofických pyramid jsou i obojživelníci2. Naprostá většina z nich je alespoň slabě jedovatá a některé druhy, jako taricha zrnitá (Taricha granulosa) nebo pralesnička strašlivá (Phyllobates terribilis), jsou jedovaté velmi silně. Do příbuzenstva tarichy patří i nejhojnější ocasatý obojživelník Severní Ameriky, čolek zelenavý (Notophthalmus viridescens). Účinnou látkou jeho jedu je tetratodoxin, který je produkován v kožních žlázách na povrchu těla3.

 

Čolek versus axolotl

Ačkoliv se o jedovatosti čolků zelenavých ví již velmi dlouho, stále chybějí studie, které by zhodnotily její vliv na interakce predátor-kořist. Čolek zelenavý je přitom klíčovým druhem řady sladkovodních ekosystémů4, ve kterých zastává jak roli kořisti (je konzumován rybami, žábami, hady, vodními želvami či raky), tak predátora (sám se živí zejména pulci žab a vodními bezobratlými).

V rámci laboratorního experimentu byla nabízena různá vývojová stadia čolků (vajíčka, larvy, dospělci) trojici potenciálních predátorů: okounku pstruhovému (Micropterus salmoides), raku červenému (Procambarus clarkii) a dospělým skokanům volským (Lithobates catesbeianus), a to vždy spolu s nejedovatým axolotlem krtkovitým (Ambystoma talpoideum), který často žije s čolkem zelenavým sympatricky. Pro zjištění, zdali jedovatost čolků slouží primárně k ochraně před obratlovčími predátory nebo spíše k ochraně citlivé kůže před mikroby a plísněmi, posloužil test, ve kterém byl rybám, konkrétně slunečnicím obecným (Lepomis macrochirus), nabízen různý typ tkání z těl čolků.

Prokázalo se, že dospělí axolotli byli konzumováni desetkrát častěji než čolci zelenaví, stejně tak i jejich vajíčka byla predátory preferována. Co test nepotvrdil, byl rozdíl v konzumaci larev. Z hlediska jednotlivých částí organismu slunečnice nejvíce konzumovaly vnitřnosti čolků, mnohem méně pak jejich kůži, která obsahuje žlázy produkující tetratodoxin. Pro ověření byla poté jiné kontrolní skupině těchto ryb nabízena standardizovaná směs pelet s různým obsahem tetratodoxinu. Nejvyšší zvolená koncentrace tetratodoxinu v testované potravě (80 µg/g) odpovídala pouze 55% nejvyšší známé koncentrace tohoto přírodního jedu v kůži čolků zelenavých (146 µg/g)5. Čím vyšší byla koncentrace tetratodoxinu v peletách, tím více ryby tuto potravu odmítaly.

 

Složitost trofických vztahů 

Z výsledků studie tedy vyplývá, že tetratodoxin v kůži čolků není náhodou a že jeho přítomnost má velký vliv v ochraně těchto zvířat před predátory. Zatímco vyššími koncentracemi tetratodoxinu jsou chráněna i vajíčka, u larev tomu již tak není. Stávají se tak nejcitlivějším ontogenetickým stadiem. Experimentální výsledky přitom potvrzují i pozorování z přírody, v průběhu kterých bylo zjištěno, že v nádržích obsazených rybami je přežívání čolků zelenavých o 20% nižší než u nádrží bez ryb. Ač se tento rozdíl nemusí zdát vysoký, je nutné si uvědomit, že kromě silného tlaku ze strany rybích predátorů čolci v přírodě čelí i dalším dravcům, jakými jsou vodní želvy nebo skokan volský. Právě skokan volský během experimentu čolky bez problému požíral.

 

Zde se dostáváme k jedné z ukázek provázanosti trofických vztahů: ryby snižují početnost bezobratlých, jako jsou larvy vážek a potápníků6 a tím snižují predační tlak, kterému jsou vystaveni pulci skokanů volských. V nádržích s rybami se tak skokanům volským daří lépe. Čolci zelenaví tak díky své jedovatosti sice unikají rybím predátorům, ale ryby svým potravním chováním podporují výskyt predátora, který je pro čolky mnohem nebezpečnější, a to skokana volského.

 

Článek vychází ze studie: Marion Z. H. &Hay M. E. 2011: Chemical defense of the Eastern newt (Notophthalmus viridescens): Variation in efficiency against different consumers and in different habitats. Plos One 6 (12): e27581

 

Citované zdroje

1Paine T. R. 1966: Food web complexity and species diversity. American Naturalist 100: 65–75

2Benard M. F. &Fordyce J. A. 2003: Are induces defenses costly? Consequence of predator-induced defenses in western toads, Bufo boreas. Ecology 84: 68–78

3Levenson C. H. &Woodhull A. M. 1979: Occurence of a tetrodotoxin-like substance in the red-spotted newt, Notophthalmus viridescens. Toxicon 17: 184–187

4Morin P. J. 1983: Predation, competition, and composition of larval anuran guilds. Ecological Monographs 53: 119–138

5Yotsu M., Iorizzi M. &Yasumoto T. 1990: Distribution of tetrodotoxin, 6-epitetrodoxin, an 11-deoxytetrodoxin in newts. Toxicon 28: 238–241

6Wellborn G. A., Skelly D. K. &Werner E. E. 1996: Mechanisms creating community structure across a freshwater habitat gradient. Annual Review of Ecology and Systematics 27: 337–363

 

Pro vložení komentáře se musíte přihlásit.

feed-image RSS

Zajímá Vás biologie, ekologie a evoluce? Pak je internetový vertebratologický portál Vertebratus.cz určený právě pro Vás. V článcích Vás seznámíme s novinkami a zajímavostmi z vědeckého výzkumu genetiky, morfologie i etologie ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a savců. Své znalosti si můžete snadno otestovat i prohloubit v našich kvízech. Jsme zde pro Vás - odborníky, profesionály i laické nadšence.

Copyright © 2017 Vertebratus|obnovuje neurony. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.