Pískovny po vytěžení bývají rekultivovány, a to buď technickým, nebo přírodě blízkým způsobem. Technické rekultivace zahrnují zemědělskou rekultivaci na ornou půdu nebo na louky a pastviny, lesnickou rekultivaci, jejímž výsledkem jsou však většinou borové monokultury a hydrickou rekultivaci, která mění vytěžený prostor v hluboká a málo oživená antropogenní jezera. Zemědělská i lesnická rekultivace je často podpořena navezením vrstvy zeminy, což vede k likvidaci vzácných společenstev typických pro písčiny.

Výsledkem technické rekultivace je v každém případě vznik území homogenního charakteru s velice nízkou úrovní biodiverzity². 

 

Naproti tomu přírodě blízká obnova vytěžených prostorů dává vzniknout řadě v současné krajině vzácných biotopů, které obývají druhy, jež se jinde v krajině neprosadí nebo nenaleznou vhodné podmínky pro život.